Vnese Moravčíková do českého plavání americké sebevědomí?
Jednou z největších dovedností, kterou musí mít vrcholoví sportovci, je naučit se prohrávat. Ve světě plavání čelí špatným výsledkům excelentně především američtí zástupci. Trochu z jejich typického sebevědomí ale už proniklo v podání Martiny Moravčíkové i do české reprezentace.
Slovenská rodačka měla na světovém plaveckém šampionátu naplánovaný jediný start na prsařské dvoustovce a přesto, že na něm o sekundu a tři čtvrtě zaostala za svými nedávnými výkony, po pětadvacátém místě z celkových osmatřiceti závodnic rozhodně hlavu nevěšela.
„Když člověk plave, je hodně důležité, jak se cítí a co tomu dá. Potom jsou samozřejmě na tabuli nějaká čísla a umístění, ale to neznamená nic, je to jenom čas, od kterého se musíme odrazit. Chci tím říct, že někdy časy s pocitem z plavání nesouhlasí,“ dokazuje Moravčíková pozitivní mysl a zdravé sebevědomí, kterému přivykla v tréninkové skupině Matta Krediche, ve které se během svého studia na univerzitě v Tennessee připravuje.
Vymlouvat se nechtěla ani na to, že brala těsně před závodem dva dny antibiotika, ani na zcela nové nevyzkoušené plavky či nervozitu z první startu na světovém šampionátu. Ve všech zmíněných věcech totiž Moravčíková dokáže vždy pro sebe najít pozitiva.
„Možná, že jsem byla trochu nervózní, tohle je moje první mistrovství světa, přijela jsem sem a tady všechny ty hvězdy… Snažila jsem se ale od nich něco naučit, takže spoustu času jsem strávila pozorováním toho, jak se připravují, co všechno dělají. Přenesu si to další fáze trénování,“ nabízí Moravčíková přístup k plavání i výsledkům, který v domácích vodách schází. Důvody jsou podle třiadvacetileté plavkyně jasné.
„V Čechách to může být tím, že plavání tam není tak známé, populární. Jezdíme na závody a vídáme se mezi sebou, panuje rivalita. Dostáváme se na závody proto, abychom se jich mohli zúčastnit. V Americe se na závody jezdí proto, aby člověk vyhrál. Naše limity jsou docela tvrdé, takže se honíme spíše za jejich splněním než za vítězstvím,“ popisuje Moravčíková stav, se kterým by asi v domácích luzích a hájích souhlasilo hodně zainteresovaných lidí.
Možná právě zmíněný přístup je cestou, kterou by se české plavání ve snaze po návratu k ne zase tak vzdáleným úspěchům jmen, jakými jsou Hlaváčková, Málek či Černá, mělo vydat. Moravčíková si už pro zmíněný cíl zvolila svoji americkou cestu, která ji, zdá se, nevede pouze jejím plaveckým, ale i osobním životem. Ten totiž plánuje po svatbě s Američanem spojit česká reprezentantka právě s touto zámořskou zemí.
„Nějak nad tím nepřemýšlím, ráda jezdím do Čech i na Slovensko. Že bych byla někdy stoprocentní Američankou, to si nemyslím. Docela mi vyhovuje být člověkem tří národů. Líbí se mi všude,“ uzavírá jak jinak než pozitivně slovenská rodačka, která vyrůstala v Karlových Varech a momentálně žije v Tennessee Martina Moravčíková.
