Nemusíme být všude, říkali si po skončení letních her v Londýně někteří majitelé medailí ze slalomářského kanálu. Místo účasti v závodě Světového poháru v Praze-Troji se rozhodli odpočívat. Filozofie českých olympioniků byla ovšem jiná.

7:01 27. srpna 2012 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Takovou příležitost si člověk nenechá ujít, aby se svezl doma a navíc by to byla křivda pro diváky, kdyby se tady někdo, kdo startoval na olympiádě, neukázal,“ nechal se slyšet Stanislav Ježek.

A Štěpánka Hilgertová předem ujistila fanoušky, že pár dní po olympiádě má chuť bojovat nadoraz.

„Jde o to se předvést, myslím, že mi diváci po olympiádě odpustí, když v bojovné jízdě udělám chybu.“

Jakoby to dvojnásobná olympijská vítězka přivolala. Hned pár metrů po startu ztroskotaly její naděje na stupně vítězů. A přece ji až do cíle provázel mohutný aplaus.

Právě tak jako Stanislava Ježka, kterému se poprvé v životě povedlo při závodě zlomit pádlo. A do třetice i stříbrný kajakář z Londýna Vavřinec Hradílek nemusel nad nepovedenou finálovou jízdou dlouze truchlit.

„To, že jsem zkazil závod, mi nebylo líto kvůli mně, ale kvůli divákům. Opravdu jim patří velký dík.“

Nejen za to, jak dokázali fandit našim závodníkům, ale i za to, jak příjemnou atmosféru vytvořili pro všechny ostatní. A proto si slalomáři, kteří porovnávali Prahu s Londýnem, mohli při odjezdu říkat: „Vltavská voda sice není zdaleka tak čistá jako ta v olympijském kanálu, ale čeští diváci jsou stejně dobří jako ti v Anglii.“

Aleš Procházka, Tereza Jelínková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít