Vyšlapat na Cima Coppi a zemřít
Ne, až tak drsné to na nejvyšším bodu Giro d'Italia nebylo. Je to jen modifikace slavného rčení o spatření Neapole. Na druhou stranu na Passo Giau, ve výšce 2236 metrů nad mořem, se toho dalo najít dost zajímavého. Stačilo se tam jen nějak dostat.
Na kole! To je ta nejklasičtější a asi nejlepší metoda. Jenom nohy z pedálů pak budete vycvakávat z posledních sil, ať už to na Passo Giau vezmete z jakéhokoliv strany. Cestou dolů se možná praštíte do nosu, ale při stoupání vás tu a tam udeří něco jiného.
Buďte rádi, že to necítíte. Pokud nepatříte mezi vegetariány, zaručeně by u vás vůně steaků zapůsobila jako Pavlovův reflex. Také jsem málem začal slintat při pohledu na rošt nad uhlíky, na kterém se grilovalo maso a klobásy.
Tři dny parkovali tři pánové se svým camperem na Passo Giau. Na otázku, jestli jsou také, jako většina okolo, corridori, tedy cyklisté, opověděl jejich guru s vidličkou v ruce: „Ne, jenom jedlíci.“
Ale také cyklističtí nadšenci. Protože koncem května byste v Itálii našli na grilování pohostinnější místo než v průsmyku 2236 metrů vysoko s teplotou 10°C přes den. Obytné vozy tam nepřekvapili, cyklisté už vůbec ne, ale to, že se jeden soukal do reprezentační bundy českých biatlonistů, ano.
„Občas si to takhle půjčím, abych dělal machry a tak,“ říká Lukáš Toman, který se s kamarády vydal na prodloužený výlet do Alp, tak jako další stovky Čechů. A když zvládl nejen Cima Coppi, ale i Grosslglockner a Zoncolamn, má na to machrování i nárok.
„Je to hodně těžké, hlavně na morál. Člověk si už říká, že z toho kola sleze, ale musí nahoru,“ popisuje Lukáš Havlíček a doplňuje ho třetí do party Jakub Šnajdr. „Dole naložíme to nelehčí a už to točíme až nahoru. Místy zastavíme a uděláme nějaké fotky, protože jsou tady krásné výhledy a nedá se to moc s ničím jiným srovnat.“
Mocný český nálet na kolech do Alp ale nejspíš končí. Většina fanoušků si to plánovala takto. „Teď pojedeme domů těch 700 kilometrů až do Prahy. Řídit budu já, ale možná se za volantem vystřídáme,“ uvažoval Jakub Šnajdr za nepřirozených zvuků téměř diskotéky, která v tomto jinak tichém kraji jen dokreslila kolorit Gira.
