Vzpomínky na Čáslavskou: Špotákové recitovala verše, Synkovi fandila s talismanem od Havla

Dvě ze svých sedmi zlatých olympijských medailí věnovala slovenskému sportovnímu muzeu. A když měla říct, co v životě udělala špatně, zmínila jízdu tramvají načerno během svého dětství. I méně známé postřehy ze života Věry Čáslavské zazněly při posledním rozloučení s velkou osobností nejen světové gymnastiky. Současným olympionikům dodávala do poslední chvíle kuráž a inspirací pro ně zůstane.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Věra Čáslavská na olympiádě 1968 v Mexiku | Foto: archiv Věry Čáslavské

Filmové rekviem režisérky Olgy Sommerové, publikem odzpívaná československá hymna a poslední potlesk ve stoje, závěr osmdesátiminutového vzpomínání na Věru Čáslavskou v Národním divadle leckoho rozbrečel, i dvoumetrového siláka Ondřeje Synka.

„Nebylo to žádné strašné truchlení, což by si Věra určitě nepřála, takhle na ni všichni zavzpomínali, kdo měli tu možnost. Konec pro mě byl asi nejvíc, co mohl být a přiznám se, že jsem brečel,“ říkal.

Přehrát

00:00 / 00:00

I současní čeští olympionici přišli poděkovat Věře Čáslavské za pozornost a podporu, kterou jim do poslední chvíle věnovala

„Žij srdcem!" Tenhle imperativ zůstane pro veslaře Ondřeje Synka nejsilnější připomínkou toho, že se s Věrou Čáslavskou v posledních pěti letech sblížil a byl jedním z mnoha jejích pokračovatelů, kterým fandila, před závody posílala motivující textové zprávy, zkrátka dodávala kuráž.

Ostatně té měla spoustu i mimo sportoviště, takže od koho jiného by taková podpora měla být povzbudivější a věrohodnější.

„Posílala to spíš jako energii a to jsem na tom od ní oceňoval nejvíc. V zákulisí mi jedna paní, zřejmě blízká přítelkyně, říkala, že u ní byla, když jsem jel teď na olympiádě závod. Když na mě koukala, držela prý střep z Bílého lva, který dostala od prezidenta Havla, takže to je pro mě nejvíc,“ dodal Synek.

„To je většinou mezi umělci ta otevřenost bezprostřednost a široké srdce, to mají kumštýři. Je málo takových lidí s takovým přínosem pro národní hrdost a národní cítění. Vždycky si přála, aby ta společnost byla zdravá a nežili jsme s v nějakém hnusu,“ sklouzne při své vzpomínce chtě nechtě od sportu k širším souvislostem oštěpařka Barbora Špotáková.

Té Věra Čáslavská před londýnskými Hrami recitovala o víře v sebe sama verše Svatopluka Čecha z jeho Jitřních písní.

Jan Kaliba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru