Z basketbalistky Horákové je běžkyně a milovnice rozhlasu
Hodně zajímavou podívanou nabídl včera pohled nejen na palubovku pražské Folimanky, kde basketbalistky USK podlehly v Evropské lize Jekatěrinburgu 59:74, ale i do tribun zmíněné haly. Mezi přihlížejícími seděla totiž i Hana Horáková, která po zranění nemohla do duelu v dresu ruského velkoklubu zasáhnout. Na hřišti by stabilně kvalitními výkony určitě ale nakonec nepřekvapila tolik, jako u mikrofonu Radiožurnálu.
Pojďme ale postupně. Nejlepší evropská basketbalistka loňského roku přestoupila letos z tureckého Fenerbahce právě do Jekatěrinburgu. Sžití s novým týmem ale zkomplikovala zlomenina ruky při tréninku, kvůli které se Horáková nemohla nakonec představit v duelu s USK českým fanouškům přímo v akci.
„Je to zlomené, teď druhý týden. Říkali mi, že po čtyřech týdnech půjdu znovu na rentgen, tak doufám, že po něm už se budu moct vrátit. Užívám si to tady ale i tak, Folimanku znám, mám tu spoustu kamarádů i mezi hráčkami USK,“ glosuje návštěvu Folimanky v pozici přihlížejícího diváka Hana Horáková.
Ta přitom v ruském velkoklubu podepsala smlouvu na jeden rok a sama už nyní může hodnotit, co že je pravdy na tvrzeních, že Jekatěrinburg je hnízdem silných individualit, které ale nejsou schopny vytvořit fungující tým.
„Dost mě to překvapilo. Měla jsem docela strach tam jít hrát z lidského hlediska – ale všichni tam spolu vychází, je to tam super. Na hřišti se sice ještě trochu hledáme, sehráváme, ale myslím, že to bude dobré.“
Ono už to ale dobré je - a proti USK i bez Horákové. S nadsázkou řečeno tu tak ani zatím nemusí mrzet, že kvůli zranění se z ní, jak sama říká, najednou z basketbalistky stala běžkyně.
„Stal se ze mě běžec, běhám jak blázen, nic jiného. Pustili mě s tím zraněním domů co Čech, ono je jedno, kde se léčím, jestli tady, nebo v Rusku. Mám na běhání plán, chodím na magnet, žádné přemlouvání, abych zůstala v Rusku, se nekonalo,“ potvrzuje Horáková, že s přáním léčení v Česku našla u ruského zaměstnatele pochopení.
O reprezentaci ani slovo
Volný čas si tak nyní může ještě nedávná kapitánka české reprezentace zpříjemnit i přemýšlením právě nad otázkou svého dalšího účinkování v reprezentaci, třeba i na nadcházející předolympijské barážové kvalifikaci. Zkuste ale s otázkou, zda je důležité případné české či turecké pořadatelství oné baráže, přijít za Horákovou.
„Mně je to jedno, ještě jsem nad tím ani neuvažovala,“ dává Horáková jasně najevo, že o svých soukromých pohovorech s trenérem USK a zároveň reprezentačním koučem Luborem Blažkem neprozradí ani ň.
Kromě své momentální běžecké záliby tak na sebe alespoň prozradí jinou, pro posluchače jistě zajímavou novinku.
„Nemám českou televizi, protože nejde chytnout. Zatím mi to ale nechybí, protože mám aspoň rádio,“ řadí se Horáková vzhledem ke svému ruskému angažmá momentálně do řad rozhlasových příznivců. Jak říká, ‚telku‘ si tak bude moci pustit opět až na Vánoce.
„Máme tam mít asi deset dní volna, takže pojedu do Čech za rodinou,“ prozrazuje svůj vánoční program basketbalistka Hana Horáková.
