Zajel jsem čas, porazil jsem tři soupeře a už to bylo zlato, vzpomíná Jiří Daler na olympijský triumf
Nejvíce medailí na olympijských hrách získali čeští sportovci v Tokiu 1964. Před padesáti lety se výprava z Japonska vrátila se 14 cennými kovy, z toho hned pět bylo těch nejcenějších. Tři zlata získala gymnastka Věra Čáslavská, jednu vzpěrač Hans Zdražila a jednu překvapivě také cyklista Jiří Daler.
„Určitě očekávané nebylo. Stíhací závod měl navíc premiéru. Na olympiádu jsem odjížděl s bronzem z mistrovství světa, které se konalo asi 6 týdnů před hrami, takže určité šance jsem měl, ale na titul olympijského vítěze jsem vůbec nepomýšlel,“ vzpomíná dvaasedmdesátiletý Jiří Daler.
Stíhací závod jednotlivců se jel v Tokiu na olympijských hrách opravdu poprvé. Český cyklista sice patřil mezi širší okruh favoritů, ale že nenajde přemožitele, to nečekal nikdo. Přitom když Daler na samotný závod vzpomíná, vypadá to z jeho vyprávění naprosto jednoduše.
Jiří Daler vzpomíná u mikrofonu redaktora Petra Kadeřábka na olympijské zlato z her v Tokiu
„Zajel jsem čas, porazil jsem tři soupeře a už to bylo zlato (smích).“
Tak jednoduché to ale zase nebylo. V každé z vyřazovacích jízd musel Jiří Daler zajet na dráze své maximum, aby mohl posléze vystoupat ne stupínek nejvyšší.
I teď po 50 letech si stále vybavuje každý detail závodu. A dopodrobna si vybavuje i báječnou atmosféru, která na hrách panovala. Nejvíce mu utkvěl v paměti to, o kolik byli tehdy Japonci ekonomicky dál než tehdejší Československo.
„Čučeli jsme, jak jsou daleko a my hodně za nimi. Jejich technika a elektrotechnika byly úplně někde jinde,“ říká muž, který jako první vybojoval pro Čechy cyklistické olympijské zlato. Napodobit Dalera se podařilo ještě v roce 1976 Antonu Tkáčovi a v roce 2012 Jaroslavu Kulhavému.
I v současnosti Jiří Daler pozorně sleduje, jak se daří české cyklistice, a to nejen té dráhové. Při vyslovení jmen Leopold König, Zdeněk Štybar nebo Roman Kreuziger jen pochvalně pokyvuje hlavou.
„Už čuchají ke světové špičce. Všem přeju, aby se dostali tam, kam chtějí. Leo a Štyby jsou borečci, kteří vědí, co chtějí. Uvidíme, jak dopadne Roman Kreuziger,“ naráží s úsměvem Jiří Dalerna na zapeklitý případ biologického pasu jezdce Tinkoff-Saxo.
