Židovská olympiáda se letos vůbec poprvé odehrává ve Vídni
Vídeň kdysi proslula jako město nepřátelské židům. Vedení města z přelomu 19. a 20. století bylo tak antisemitské, že do určité míry předběhlo i pozdější perzekuce židů v nacistickém Německu. Židé se chtěli antisemitům postavit kromě jiného také aktivním sportem. Jako projev židovské hrdosti vznikla takzvaná makkabiáda, židovské sportovní hry, které se svými rozměry přibližují olympiádě. Letos poprvé se evropská odnož makkabiády koná na rakouské půdě, a to právě ve Vídni. Podle historiků i židovských sportovců jde o zásadní průlom.
Novotou zářící židovské sportovní centrum HAKOAH na okraji Vídně má parametry olympijského areálu a podobné je to i s počtem návštěvníků a přísnými bezpečnostními podmínkami. Přece jen, je to židovská akce a máme zodpovědnost za sportovce i publikum, krčí rameny hlavní organizátor evropských her Makkabi Mordechaj Tichauer.
„Pořádání evropské makkabiády ve Vídni je signál, že nastal čas, k určité normalizaci vztahů mezi německy mluvícími národy a mezi židy. Je to taky signál celému světu, že i přes hrozné věci, které se staly v minulosti, chceme hlavně lepší budoucnost, tak aby se to už nikdy neopakovalo,“ říká Tichauer.
Není to jen holocaust, co má pan Tichauer na mysli, když mluví o hrozných věcech z minulosti. Třeba atentát palestinských teroristů na izraelskou výpravu na olympiádě v Mnichově v roce 1972. Tam byl mimochodem největší hvězdou také žid, americký plavec Mark Spitz, kterého z Německa po incidentu raději tajně odvezli. Spitz vešel do dějin sportu jak počtem olympijských medailí, tak skvělým plaveckým stylem. Cesta židovských sportovců na vrchol byla kdysi složitá, zdánlivě nemožná.
Sebevědomí pro židy
„Jeden takový výjimečný, tělesně zdatný žid, byl zápasník a silák Siegmund Breitbart, přezdívaný 'Železňák'. Působil v jednom berlínském cirkuse, a vystupoval s davidovou hvězdou na hrudi, proto si ho zamilovalo hlavně židovské publikum. Železňák dával židům sebevědomí. Byl silně věřící a koneckonců, byl to taky svého času asi nejsilnější muž na světě,“ vysvětluje kurátor židovského muzea ve Vídni Marcus Patka.
Na evropskou makkabiádu se sjely dva tisíce účastníků. Změří síly v tenise, basketbalu, ale i v bridži nebo šachách. Zastoupení mají i židé z České republiky. „Přivezli jsme výpravu, ale bylo to velice složité. Původně jsme ji chtěli mít větší. Dvě děvčata tady máme na badmintonu, jednoho muže na střelbě, pak máme jednoho pingpongáře a jednu tenistku,“ přibližuje šéf české výpravy Petr Velemín.
Když člověk prochází mezi stovkami účastníků makkabiády, kde se soutěží v 19 různých disciplínách, těžko se chce věřit, že kdysi stál židovský sport na pokraji zániku.
„Proč potřebují židé vlastní sportovní hry? Protože na konci 19. století byli židé vykázáni ze všech sportovních spolků. Jediná varianta byla založit si svoje vlastní, židovské. A navíc, tady nejde jenom o sport, snažíme se skrze tyhle hry vzdělávat i samotné židovské účastníky. Projdeme se s nimi po Vídni, navštívíme židovské památky, je potřeba, aby věděli, co se tu kdysi dělo,“ popisuje Mordechaj Tichauer.
Sport jako pomoc
Dnes je pro mladé židovské sportovce výlet do Vídně spíš příjemným povyražením. Kdysi byl ale sport pro židy důležitým prostředkem boje proti antisemitismu. „Šlo o to, změnit tradiční představu žida jako tělesně slabého a neduživého. Proto se židé začali angažovat i v silových sportech, jako zápas, box, nebo třeba i plavání,“ říká kurátor Marcus Patka.
Když byste se dnes někoho zeptali na pár světoznámých židovských vrcholových sportovců, asi moc nepochodíte. Skutečně jich moc nebylo a není. A přesto židům pomohl sport jako málokomu.
