Zklamaný biker Kulhavý: Dojel jsem jen proto, že jsem byl doma

Biker Jaroslav Kulhavý nezávodil na Světovém poháru v Novém Městě na Moravě na zlatém kole, byť to tak olympijští vítězové dělávají. A možná to bylo dobře, protože se mu domácí závod rozhodně nevydařil podle představ. V lijáku, který zkrápěl závěr, dojel do cíle pomlácený a na šestadvacátém místě.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Biker Jaroslav Kulhavý během závodu Světového poháru v Novém Městě na Moravě

Biker Jaroslav Kulhavý během závodu Světového poháru v Novém Městě na Moravě | Zdroj: ČTK

Jaroslav Kulhavý se po nepovedeném závodě rychle ujížděl schovat do auta svého týmu. Poté přiznal, že druhý díl Světového poháru dokončil jen kvůli divákům.

Jaroslave, kde se dnešní závod začal kazit?

„Rozhodl ten pád. Nevím, jestli to bylo ve druhém nebo ve třetím kole, ale prostě jsem nějak blbě spadnul na koleno a na ruku. Těžko jsem se zvedal. Možná, že kdybych nebyl doma, tak rovnou skončím, ale pak jsem to ještě chtěl zkusit. Už to bylo vyloženě jen dojetí. Ruka přicházela k sobě, už jsem skoro nebyl schopný se držet, takže jsem rád, že jsem tam někde nespadl ještě jednou. Do cíle jsem dojel vlastně jen proto, že jsem byl doma.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Jaroslava Kulhavého připravil o dobrý výsledek na SP v Novém Městě na Moravě pád

Říkáte, že jste spadnul na ruce a na koleno, zakrvavená však máte obě kolena.

„Jedno koleno je v pohodě, ale to druhé jsem cítil. Při šlapání mě v něm píchalo, což bylo nepříjemné. Jinak odřeniny jsem nevnímal.“

Jak těžké bylo se motivovat? Říkal jste, nebýt doma, tak závod vzdám.

„Motivace nebyla žádná, co se týče výsledku. Bylo to skutečně jen o tom jet a ještě nespadnout.“

Kdybyste měl v paměti hledat další podobný, nepovedený závod, bylo by to hodně daleko?

„Asi jo. Loni ta smůla byla taky, ale tady to bylo mojí chybou. Nedá se s tím nic dělat, jestliže před týdnem vypadli největší favoriti v Albstadtu, tak dneska jsem si to vybral já. Škoda, že zrovna doma, ale nenadělám s tím nic. Musím se soustředit na další závody.“

Co ve vás převládá teď, pár minut po závodě? Je to bolest, smutek nebo naštvání?

„Asi všechno dohromady, ale doufám, že to bude dobré. Musím zajít na kontrolu, jestli s rukou nebo s kolenem něco není. Já doufám, že budu moci dál trénovat. Brzo na to zapomenu a bude to v pohodě.“

Už teď ale vypadáte, že vás to přechází. Začíná snad znovu fungovat váš flegmatismus?

„Fyzicky se mi špatně nejelo. Sice jsem si na začátku trošku vystoupil, kluci mi lehce poodjeli, ale potom už jsem cítil, že nohy jsou dobré. Hlavně jsem věděl, že ten závod bude dlouhý, takže jsem si to chtěl nechat na to finále. Takže myslím, že výkonost byla docela dobrá. Možná to nebylo úplně na vítězství, nevím, jak to tam vepředu vypadalo. Doufám, že budu moci dál jezdit, že z toho pádu nebudou problémy."

To, co cítíte teď, naštěstí nezažíváte příliš často. Takže jak se z toho nejrychleji dostat? Co vám pomůže?

„Asi hlavně klid. Teďka mě čekají další věci, které budu muset zařídit. Hlavně dlouhý trénink a nějaký odpočinek. Měl bych si oddechnout, na což se hodně těším.“

Tomáš Kohout, David Nyč Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme