Zranění přivedlo Natova k florbalu vozíčkářů. Je fyzicky náročnější, přiznává
Sport handicapovaných tvoří zvláštní svět. Florbalová komunita není v tomto směru výjimkou. Hráči prohánějící se na vozíkách s florbalovou holí v ruce zaslouží obdiv. Moc dobře to ví i reprezentant Jan Natov. Sám totiž florbal vozíčkářů hraje.
„Na Czech Open jsem si zlomil zánártní kůstku a na měsíc a půl jsem dostal sádru,“ svěřil se Natov, který mohl po zranění na klasický florbal zapomenout.
Trenér Jiří Jakoubek ale přišel v rámci projektu 'Nepřestávej, trénuj' se zajímavou myšlenkou.
„Spojil jsem se s předsedou vozíčkářů Martinem Kosinkou a jedním z nejlepších hráčů na vozíku Zdendou Krupičkou, aby mi přišli ukázat, jak se na tom vlastně hraje. Následující den jsme se sešli na Tatranu,“ vzpomíná Natov.
Zdeněk Krupička ho seznámil se základy pohybu na vozíku a také s tím, jak skloubit pohyb s ovládáním florbalky. Dva měsíce trénoval každý den.
„Nohu jsem měl nakonec zraněnou tři měsíce, za tu dobu jsem dokázal proklouznout i do týmu vozíčkářů. Byl jsem pozván na pár tréninků a nakonec to skončilo tak velkou důvěrou, že jsem začal i nastupovat do zápasů,“ připomíná útočník Tatranu Střešovice.
Každý tým může přitom na palubovku poslat mezi handicapovanými jednoho zdravého florbalistu. Bronzový medailista z posledního mistrovství světa ve Švédsku neměl vůbec představy o tom, jak ho vozíčkáři přijmou mezi sebe.
„I když jsem si to tak brát nechtěl, tak jsem byl jedním z těch zdravých. Netušil jsem, jak to dopadne. Díky tomu, že jsem se k nim dobře choval, tak mě mezi sebe vzali. Pochopil jsem, že jsou jako běžní lidé, jen dokážou dát životu víc a víc si ho váží,“ došlo 22letému florbalistovi.
Zdravý jedinec si zase váží jejich přístupu k životu. Stávají se inspirací. V jejich blízkosti si uvědomíte, že vaše starosti, které považujete za nejdůležitější, vlastně vůbec nic neznamenají.
„Osobní věci sem netahám, protože oni mají své starosti. Jsem rád, že jim můžu dát větší nadhled,“ těší Natova.
Velkým přáním medaile
Pro hráče, který na vozíku hraje dva roky, je sport handicapovaných fyzicky náročnější, než klasický florbal. „Ruce tolik namakané nemám, na vozíku je to určitě náročnější,“ podotkl.
Nejvyšší soutěž vozíčkářů je specifická. Začíná vlastně už v říjnu. „Odehrají se tři kola, které jsou co dva týdny. Pak je vlastně čtyřměsíční pauza, dá se říct, že se hraje jako u fotbalu podzim – jaro. Hrajeme osm ligových kol, v každém se hrají čtyři zápasy,“ popisuje Natov.
Vítěz letošního superfinále se netají přáním získat medaili právě i mezi vozíčkáři. „Fakt bych si ji v budoucnu přál. U srdce by si to užili víc, než kterýkoli zdravý hráč,“ uzavřel povídání florbalový reprezentant.
