Eddie Seaward - wimbledonský travnatý guru
Travnatý guru nebo wimbledonský alchymista. Tak se přezdívá jednomu pětašedesátiletému pánovi, který je naprosto nepostradatelný pro zdar tenisového turnaje ve Wimbledonu. Jak už asi tušíte, pečuje o trávu, na které se slavný podnik hraje. Dělá to už dvacet let, což je asi nejlepší důkaz toho, že svou práci dělá dobře.
Klečím na okraji wimbledonského centrkurtu a prsty hladím zdejší posvátný trávník. Dotýkat se ho nohou se neodvážím, protože se na mne dívá hlavní správce zdejšího areálu Eddie Seaward – člověk velice přísný a trestající podobné neuvážené kroky.
„Na centrkurt nesmějí před začátkem turnaje ani členové klubu ani samotní hráči. V sobotu se tady jenom na trávě sehraje dvousetový ženský zápas. To je taková tradice. Dělá se to primárně pro to, aby se otestovala elektronika a aby se zjistilo, zda všechno funguje," říká mi Eddie Seaward, který spokojeně pomlaskává nad letošním počasím.
Slunečno s teplotami kolem třiadvaceti stupňů je přesně to, co má travnatá odrůda jménem „Jílek vytrvalý" údajně ráda. „Každý den brzy ráno trávu sečeme. Asi ve čtvrt na devět máme hotovo. Výška pažitu je přesně 8 milimetrů. Tráva vždycky přes den trošku povyroste," konstatuje srdcař, který svou pracovní dobu odhaduje na 17 hodin. Při 41 kurtech v areálu není divu.
„Většinu nocí trávu zavlažujeme. Výjimku děláme jen tehdy, když má příští den pršet nebo být zataženo. Primárně ale chceme, aby byl povrch suchý a v perfektním stavu pro hráče na další den," prohlašuje muž, který tenisovou raketu pravděpodobně nikdy nedržel v ruce.
Má nějaký seznam hříšníků, kteří trávě dávají nejvíc na frak? Co takový Novak Djoković, který po trávě s oblibou klouže. „Ale to je v pohodě, může si klouzat, když chce. To je jeho svaté právo. Kurt byl dost suchý, ale to je jeho běžný způsob hry."
Ptám se na závěr pana Seawarda, kdo se stará o trávník u něj doma? „Je to můj business, ale moje žena by to asi viděla jinak. Jasné je, že teď náš trávník zůstane dva týdny neposečený."
