Jak tenista Jaroslav Levinský do finále Australian Open došel

Pokud si myslíte, že dovede tenistu do finále Grand Slamu perfektní příprava včetně usilovné práce v tréninku, nebudeme Vám to vymlouvat. Na příkladu Jaroslava Levinského Vám ale zároveň ukážeme, že to jde i jinak. Spolu se svou partnerkou v mixu Ruskou Makarovovou se schází na kurtu až před zápasem a občas se nestačí divit. Tím spíš, že teď budou hrát o svůj první titul na velkém turnaji.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tenisová raketa | Foto: Fotobanka Stock.xchng

Stručně by se to celé dalo shrnout asi takto: „Když člověk chce, tak to nejde a když je to člověku jedno, tak to jde samo," zní motto celého příběhu z úst Jaroslava Levinského.

Ale to by Vám příliš neřeklo, takže teď nechme Jaroslava Levinského vyprávět: „Já jsem se do toho mixu dostal vlastně až na poslední chvíli, takže jsem ani nevěděl, jestli do toho mám jít nebo ne. Čekáme s manželkou za čtrnáct dní dítě a může to vlastně přijít každým dnem. Tak jsem uvažoval, jestli se do turnaje zapsat nebo ne. V rámci pokrytí nákladů jsem to ale udělal."

Přehrát

00:00 / 00:00

Jak tenista Jaroslav Levinský do finále Australian Open došel


Po prvním kole už měl sbaleno a letenku domů

Peníze se hodí vždycky, ale to ještě neznamená, že chtěl opravdu hrát: „Opravdu mám strach, že nestihnu porod. Přemýšlel jsem o tom, jestli má cenu čekat ještě dva dny, protože jsme ve druhém kole měli pár Nestor - Hantuchová. To už jsem měl zabookovanou letenku, že poletím domů. A najednou deset minut před zápasem přišli kluci, že na tabuli svítíme červeně, co to znamená."

„Tak jsem jim, řekl, že si dělají srandu. Šel jsem se podívat a Daniela měla nějakou alergickou reakci na nějaké vločky, nebo co snědla, a zápas skrečovali. Tak už jsme byli ve čtvrtfinále, kde jsou slušné peníze a to už byla škoda něco vypouštět. Tak jsem si říkal, že budeme hrát bez zábran a uvidíme. Zatím to klape, ještě by to chtělo doťuknout," říká Jaroslav Levinský.

Doťuknout, to znamená třeba i turnaj vyhrát. Což o to, se svou partnerkou jsou i přes netradiční tréninkové metody celkem sehraní: „My se vždycky potkáme pět minut před zápasem a pět minut po zápase se rozejdeme a vidíme se zase za dva dny na zápase. Ale na kurtě nám to šlape."

I když se ta sehranost někdy projevuje i tak, že se oba tenisté snaží smečovat najednou: „V prvním setu jsem tam byl jako Rocky Balboa, tekla mi z nosu krev. Jak jsem tam přebíhal, tak jsem se cvakl do nosu svojí vlastní raketou."

Ale to by nebyl ten hlavní zdravotní problém, s malým šrámem na čele se hrát dá, ale horší je to s loktem Jarosolava Levinského, momentálně chlazeného ledem: „Mě bolí loket, že nemůžu normálně servírovat, tak hraju pod práškama."

Manželka to ještě vydrží

A doufá, že to vydrží ještě na jeden zápas, teď už musí, když už se dostal Jaroslav Levinský tak daleko. Ale že tomu vůbec nevěřil, tak o tom vypovídá třeba stav jeho osobních věcí na hotelovém pokoji: „Mám sbalené všechny tašky, mám je na hotelu a teď je tam budu uprošovat, ať mi ten pokoj dají znovu."

Tak, aby měl před svým prvním finálovým zápasem na grandslamovém turnaji Jaroslav Levinský vůbec kde bydlet. Ale tím to ještě nekončí. Jen co si český tenista vyškemrá zpátky svůj pokoj, musí kvůli něčemu podobnému spěchat na letiště. Kdo by to byl čekal, že bude termín svého návratu takto odkládat.

Ale za jisté situace by Jaroslav Levinský neváhal, a nemít statečnou manželku, sedl by prý do prvního letadla: „Ono by stačilo, kdyby žena řekla, abych přijel. Ale říkala, že to ještě vydrží."

Navíc když už teď ví, že dál než do finále už Jaroslav Levinský postupovat nemůže. Ale věřte tomu, po tom co tady předvádí.

Jaroslav Plašil, Martin Hlucháň Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme