Jak získat lístky na Wimbledon? Mít pevnou vůli a trénované nohy
Dostat se někdy do areálu londýnského All England Clubu je snem asi každého tenisového fanouška. Akutní nouze o lístky ale většinu z nich odradí. Najdou se ale i tací, kteří podstoupí martýrium a svedou boj o jeden z pěti tisíc lístků do areálu, které jsou k mání na první dny turnaje. To znamená stát se jedním článkem několikasetmetrového hada, který se vine kolem wimbledonských dvorců.
„Je to vzrušující a surrealistické. Sedíte doma u televize, koukáte se na všechny ty zápasy a najednou jste tady ve frontě. No to prostě není možné,“ říká mi mladá Britka indického původu, která si s úsměvem od uchu k uchu pobyt ve frontě evidentně užívá.
„Čekáme tu asi od půl sedmé ráno a je to vážně vzrušující,“ hlásí mi další adeptka na vysněné lístky vyzbrojená obřími slunečními brýlemi.
„Nejvíc mě dostává atmosféra Wimbledonu. Už to stání ve frontě je zážitek. A co teprve vidět lidi, kteří tu nocovali. Ale je to prostě celá ta tradice turnaje, co vás nadchne. Jak jsou všichni hráči oblečení v bílém. Je to prostě klasický turnaj, který je skvělé vidět.“
Fronta se musí vyspat
Zatímco v češtině se říká vystát frontu, na Wimbledonu je potřeba ji vysedět, vyležet nebo dokonce vyspat. Skupina mladých Čechů, která přijela do Wimbledonu, dorazila prvním ranním metrem.
„Přijeli jsme prvním ranní metrem, na rugbyovém hřišti ležíme, střídavě čteme nebo hrajeme karty. Víme, že se tam dostaneme. Už máme kartu, takže je to v pohodě,“ řekl jeden z českých fanoušků.
Pro pětici Čechů, kde někteří mají zkušenost i z Roland Garros, není pobyt v dokonale zorganizované frontě žádná velká oběť. Naopak, tenhle zážitek vřele doporučují.
„Prodávají nám tady za libru noviny, dostaneme i program. Opodál se dostává voda. Už si to pamatuji, protože jsem tady potřetí. To, co nás čeká, určitě stojí za to. Je to nádhera, když to vidíte dva metry od základní čáry,“ svěřil se jeden z Čechů.
