Jan Kodeš vzpomíná, jak před 40 lety vyhrál Roland Garros
Jen tři čeští tenisté vědí, jaké to je vyhrát antukové Roland Garros. Ivanu Lendlovi se to povedlo v osmdesátých letech celkem třikrát. Jaroslavu Drobnému v letech padesátých v českých barvách dvakrát. A mezi těmito dvěma hráči si dvě vítězství vydobyl také Jan Kodeš. Právě jednoho z nejlepších tenistů své doby vyzpovídal v Paříži reportér Vojtěch Bidrman.
Jen připomenu to, co většina z vás dobře ví. Historicky třetím českým vítězem Roland Garros se letos může stát Tomáš Berdych. V cestě mu stojí poslední dva soupeři. Tím semifinálovým bude v pátek Švéd Robin Soderling.
Pane Kodeši, letos je to přesně 40 let od Vašeho prvního vítězství na Roland Garros, které jste rok na to dokázal obhájit. Jak na roky 1970 a 1971 vzpomínáte?
„Vzpomínám na to samozřejmě rád, protože vítězství na grandslamech se cení nejvíc. Byla to doba, kdy prakticky začal open tenis, v roce 1968. U nás byla doba normalizace, tenis nebyl na výsluní. Myslím si, že tahle dvě vítězství ovlivnila budoucnost tenisu u nás. Kdykoli přijedu do Paříže, tak se mi zdá, že to bylo tak před deseti, patnácti lety, a ono už to je čtyřicet let."
V čem je jiná Paříž, v čem je jiný areál Roland Garros a grandslam?
„Roland Garros mělo vždycky takovou atmosféru, kterou má většina hráčů ráda. Areál má svojí historickou tradici. Od té doby se změnilo, že postavili kurt Suzanne Lenglen, ten tu tenkrát nebyl, a dostavěl se kurt číslo jedna Philippe Chatrier, jeho horní patro. Na moje finále s Iliem Nastasem tu bylo asi 12 tisíc lidí, kdežto teď už je to daleko víc. Teď probíhají diskuse, že by se mělo Roland Garros někam odstěhovat, a to by myslím nebylo dobré. Tenis patří na tenhle stadion a bylo by lepší, kdyby to tady vydrželo."
Možná, že kdybyste Vy a Vaši kolegové z někdejších dob podepsali nějakou petici, tak by se turnaj nestěhoval. Takhle to vypadá, že se v roce 2016 bude skutečně hrát kdesi v Disneylandu 50 kilometrů od Paříže…
„Já jsem o tom včera vedl diskusi s některými francouzskými hráči. Ještě to není rozhodnuté, pořád to jsou jen dohady. Teď mají smlouvu ještě na pět let. Diskutuje se o tom, kolik by to stálo, co by se muselo udělat, ale Francouzská tenisová federace, jedna z nejúspěšnějších federací, prostředky má. Je otázka, jestli je chce utratit, aby na to nedoplatil francouzský tenis jako my doplácíme na O2 Arénu."
Jak už jste zmínil, v jednom z těch dvou finále tady v Paříži jste porazil Ilieho Nastaseho. To je muž, který se pořád kolem tenisu pohybuje hodně aktivně, objíždí evropské turnaje. Jak Vy sledujete současný tenis, také jezdíte?
„Já jezdím převážně na grandslamy. Samozřejmě to sleduju, protože tenis je dneska také hodně v televizi, takže ani nemusíte tolik cestovat a vidíte všechny turnaje, což dřív nebylo. Nicméně kontakt mám. Od té doby, kdy už nedělám prezidenta tenisového svazu, jsem od tenisu trošku vzdálenější."
„Na akce jako je Davis Cup nebo Federation Cup nejezdím, protože máme určité neshody s prezidentem Kaderkou, který mě nemá moc v lásce. I když nevím proč, protože já jsem mu nikdy nic neudělal. Možná ve mně cítí nějakou konkurenci, nevím co za tím je. Ale tenis mě baví a rád ho pořád ještě i hraju. Snažím se dvakrát týdně si zahrát, občas nějakou exhibici. Měli jsme hrát začátkem roku právě s Nastasem v Mexiku, ale pak z toho sešlo. Možná to bude za rok, uvidíme.
