Jan Železný na Davis Cupu
Slyšet češtinu v Barceloně není o tomto víkendu žádnou vzácností. Město zaplavilo na 2000 českých fanoušků, kteří si nechtěli nechat ujít finále Davisova poháru tenistů. A v hledišti nechybí ani celebrity.
Manažeři významných českých firem, politici i sportovci. Zvláštní postavení mezi nimi má světový rekordman v hodu oštěpem Jan Železný, který tady v Barceloně vyhrál olympijské hry.
Když pořadatelé zjistili, že dorazí povzbudit české tenisty, požádali ho, aby jim pomohl propagovat atletické mistrovství Evropy, které bude hostit katalánská metropole příští rok v létě.
Ještě před čtyřhrou si proto odskočil na plochu olympijského stadionu, aby zavzpomínal na svůj sedmnáct let starý triumf. A i po tak dlouhé době si barcelonské klání vybavuje Železný živě.
„V paměti ho mám určitě. To byl zvláštní závod a vlastně ta olympiáda v Barceloně byla pro mě zlomová, protože já jsem tehdy poprvé vyhrál olympijské hry a od té doby jsem měl takovou šňůro vítězství. Povedlo se mi to potom na olympiádě i na mistrovství světa několikrát, takže tohle to byl takový začátek," vzpomíná trojnásobný olympijský vítěz.
Hlavní náplní barcelonského pobytu Jana Železného je ale tenis. Počínání českých hráčů sleduje bedlivě, z hlediště téměř nevytáhne paty a usilovně fandí.
„Je to finále Davis Cupu a to vidí člověk jen párkrát za život, když má štěstí, takže jsem to prožíval hodně jako každý fanoušek, takže to tomu týmu přeji. Ta nervozita tam je vždycky a je daleko větší než když jsem třeba kdysi házel na stadionu," porovnává Železný.
„Spory" se svazem
Diplomatický tón hodný člena Mezinárodního olympijského výboru zvolí Železný, když se ho zeptáte, co si myslí o tom, že v Barceloně není ani jeden z členů týmu, který vyhrál Davisův pohár v roce 1980.
A že drtivá většina slavných tenistů minulosti žádným způsobem nespolupracuje se svazem. V české atletice přitom legendy tohoto sportu - a Železný není výjimkou - pomáhají s výchovou talentů naprosto běžně.
„Tak jí nevím. To záleží na tom svazu, jak si to dají dohromady. Určitě je to tam složitější než v atletice, protože atletika má svá specifika. Neříkám, že je to úplně rodinný podnik, ale ty lidi tam mají k sobě hodně blízko, takže se na spoustě věcí dá domluvit, ale neříkám, že by to tam bylo perfektní," tvrdí Jan Železný a s úsměvem přiznává, že i on vede se svazem malou soukromou válku.
Ale opravdu jen malou. „Někdy třeba nejezdím na vyhlášení „atleta" a to bylo z toho, že když jsem vlastně končil, tak jsem si tam přál, tehdy jako málo kdy, protože já nerad mluvím na veřejnosti, něco říct a měl jsem tam říct dvě věty a byl jsem strašně zklamaný a uražený. Tak jsem řekl, že na „atleta" půjdu až můj závodník vyhraje olympiádu a nebo udělá minimálně medaili."
