Jaroslav Plašil: Tenis není atletika
Pouze čtyři čeští tenisté ze čtrnácti dokázali postoupit do druhého kola French Open, což může leckomu připadat jako velké fiasko. Ovšem, tenis není atletika nebo běžecké lyžování.
Ano matematicky jde o zhruba devětadvacetiprocentní procentní úspěšnost, což pravda není mnoho. Zvlášť v porovnání s minulým grandslamem v Austrálii. Ale zatímco třeba v běžeckém lyžování může tréninkové úsilí zhatit špatné namazání, stále jde o lidský faktor, což v případě tenisu a losování před turnajem neplatí.
Ono je totiž rozdíl, a tím se vracíme k turnaji v Melbourne, narazit na hráče druhého sledu, nebo vyfasovat soupeře z první světové desítky či těsně za ní, jako se to stalo nyní v Paříži v prvním kole hned pěti Čechům. Azarenková, Li-Na, Stosurová, Gasquet, Tsonga, to nejsou zrovna schůdní protivníci na úvod, a také se to ve všech případech potvrdilo. Nebýt toho, mohl být poměr úspěšných a neúspěšných klidně devět ku pěti.
Největší rozdíl v nahlížení na výkony českých tenistů vytváří spíše všeobecné očekávání, které teď bylo kvůli převážně pozitivním tenisovým zprávám z prvních měsíců roku mnohem větší, než ještě na začátku sezony. Takže je po nepříznivých výsledcích v prvním kole logicky větší i zklamání.
Ale pokud jde o tenis, ten čeští hráči a hráčky předvádějí zhruba stejný. A jako důkaz nechť poslouží poslední zápasy Barbory Záhlavové-Strýcové i Andrey Hlaváčkové, které si po čtvrt roce zopakovaly své souboje s favoritkami. A rozhodně se nedá říct, že by teď hrály v duelech s Li-Na či Azarenkovou hůř než na opačné polokouli na začátku sezony.
