Jirkovi pomáhá, že je soutěživý, soudí dědeček tenisty Veselého
Český tenis bude mít zastoupení ve finále US Open. Postaral se o to Jiří Veselý, který si právo bojovat o titul zajistil díky dvousetovému vítězství nad Britem Edmundem v juniorské dvouhře. A když se to stalo, radovali se v New Yorku hned tři lidé stejného jména.
Na letišti v Kanadě kvůli tomu měli problémy a málem zmeškali odlet. Tamní celníci si totiž dlouho nenechali vysvětlit, že pasažéři se jménem Jiří Veselý jsou na palubě celkem tři, a tak nějakou dobu trvalo než se všechno vysvětlilo. Teď ve Flushing Meadows už se historce společně všichni smějí, zvlášť poté, co nejmladší z rodu Veselých postoupil do finále a dost pravděpodobně zakončí sezonu jako světová jednička. Tedy aby bylo jasno, Jiří Veselý junior, jeho otec a také dědeček stejného jména, úplně první trenér nadějného tenisty.
„Začínal jsem s ním. Táta nechtěl, aby hrál tenis, protože měl takové práce s trenérstvím, že na to neměl čas. Změnilo se to až asi po roce, po dvou, když zjistil, že k tomu kluk má velmi dobrý vztah,“ říká dědeček nadějného českého tenisty Jiří Veselý, který měl zpočátku problémy s motivací vnuka. Ale jen do té doby, než u něj objevil pro úspěch sportovce mimořádně důležitou vlastnost.
Samostatnost a soutěživost, to jsou dva aspekty, které Jiřímu Veselému podle jeho dědečka pomáhají
„Byl strašně soutěživý. Běhali jsme do schodů závody, v jídle musel být první… vlastně jako všude. Je to taková zvláštní soutěživost, na které je všechno postaveno.“
Soutěživost a pak také samostatnost, to je druhá věc, která ve sportovním růstu mladému českému tenistovi pomáhá. A Jiří Veselý také Radiožurnálu exkluzivně prozradil, že tuto vlastnost v mladém Jirkovi dost svérázným způsobem pomohl podpořit.
„Bylo mu asi jedenáct, když sedl v Bratislavě do vlaku, poprvé v životě. Jel s ním ještě jeden kamarád, který mířil do Německa. Jel do Vídně, kde přestoupil, jel do Frankfurtu, tam zase přestoupil, a ráno si ho vyzvedl táta v Hannoveru.“
Německá města znal Jiří Veselý dobře, coby dítě a žák je kvůli tenisu navštěvoval a učil se v nich vyhrávat. Body ho jako dnes nezajímaly, a vlastně ani nemohly. Naši západní sousedé prý vůbec žádné tabulky pro veřejnost nevedli, jen vždycky na konci sezony sečetli, kdo je nejlepší.
„Jirka za mnou vždycky přišel a řekl mi, že chce ten pohár vyhrát. Pak se zeptal, kolik pro to musí vyhrát zápasů. To není jako v Čechách, kde se hraje o body a děti to stresuje. Děti chtějí poháry! Jirka vůbec nevěděl, s kým v Německu hraje, neznal, co je to pavouk nebo nasazený hráč. Vždycky se jen zeptal, kolik musí vyhrát zápasů, aby ten pohár dostal,“ vzpomíná Jiří Veselý.
Jeho vnuk dnes bude bojovat o další pohár, tentokrát ten za vítězství na grandslamovém US Open.
