Juniorský tenista Veselý: Doufám, že se prosadím!
Český tenis má na Australian Open dvojnásobného vítěze. Jiří Veselý porazil ve finále juniorky domácího Luka Savilla 6:0, 6:3 a po triumfu ve čtyřhře má titul i z mnohem prestižnější dvouhry. Jiřímu Veselému přišel ke stolu s pohárem pogratulovat i reportér Jaroslav Plašil.
Jiří, gratulujeme moc! Už je tady Vaše jméno na štítku na poháru?
Myslím, že tam ještě nebude.
S tenistou Jiřím Veselým si povídal po vítězství na juniorce Australian Open reportér Jaroslav Plašil
Ještě tam není. Jsou tam jména jako Edberg, Monfils – tenisté, kteří se prosadili. Popravdě také řada dalších, o kterých dnes nikdo neví. Je to ohromná motivace, neskončit jako tito zapomenutí …
Motivace je určitě veliká, protože vyhrát grandslam se nepodaří jen tak někomu! Je to pro mě velká odměna za ty léta, kdy jsem musel dřít a doufám, že se prosadím jako většina těch hráčů, kteří se prosadili, když vyhráli grandslam. Uvidíme!
Vy jste se po zápase okamžitě díval na mobilní telefon. Kolik zpráv tam bylo, když jste ho otevřel?
Zpráv tam bylo okolo osmi – devíti, protože všichni spí. Většinou to byla zatím rodina. Psal jsem rodičům ráno před zápasem, že jsem strašně nervózní, že se bojím. Po zápase mi samozřejmě gratulovali, že je to bomba, úspěch. A že se nemůžou dočkat, až přijedu k nim.
Jirko, jak dlouho vydržíte bez mobilního telefonu? Když už jsme u toho.
Tak bez mobilního telefonu je to většinou těžké, protože furt něco dělám na mobilu. Buď si hraji nějakou hru nebo poslouchám písničky. Ale myslím, že se dá bez mobilního telefonu ještě obejít, horší je to třeba bez počítače.
Vraťme se k zápasu. Vy jste říkal, že se moc těšíte do Arény Roda Lavera. Jaké to bylo, když jste tam vstoupil?
Do Arény jsem vstoupil poprvé před pár dny, když jsem se byl dívat na Petru Kvitovou a říkal jsem si, že to zase tak velké není. Ale potom když člověk stojí na kurtu, tak je to obrovská aréna. A když se to zaplní lidmi, tak i ten kotel a povzbuzování je celkem velké. Člověk si musí hrát svoji hru.
Vy jste zažil poprvé, že Vám diváci výrazněji nepřáli, což se dá pochopit, vzhledem k tomu, že jste hrál proti Australanovi. Je to třeba pro Vás nějak obtížnější?
Hm, já šel na kurt samozřejmě s tím, že vyhraji a pokud budu hrát moji hru, tak by se mělo podařit vyhrát. Myslím, že jsem začal velice dobře, hned jsem ho dokázal brejknout na úvod. Což byl i cíl hry, trochu ho zlomit. On proti mně neměl hru, kterou by mi mohl ublížit. Dobře jsem ho rozběhával a tlačil. A myslím, že to byl klíč k vítězství.
Australan toho měl asi dost po prvním setu, který byl jednoznačný 0:6. Vypadalo to, že má v tom vedru problémy s dýcháním, byl tam u něj dost dlouho lékař. Vy jste se cítil v pohodě?
Cítil jsem se v pohodě, myslím, že jsem na tom teď fyzicky dobře. Že mi trenéři a celý můj klub strašně moc pomohli v poslední době. Josef Ivanko – kondiční trenér můj, Petry Kvitové a dalších hráčů, mě myslím připravuje velice kvalitně a dává mi dohromady celé tělo. Takže to bylo určitě velice důležité tento týden, protože minulý týden mě trápily potíže se zády. A strašně moc jim za to děkuji.
Druhý set pro Vás začal hůř. Bylo to tím, že tam byla ta velká pauza, že už jste si říkal, že to půjde samo …
Myslím, že mě spíš rozhodila ta pauza, pár minut se nehrálo, že jsem trochu vypadl z tempa. A když člověk nehraje, tak přemýšlí nad úplně jinými věcmi, těžko udržet koncentraci. Ale dokázal jsem se vrátit, spravilo se to a začal jsem ho znovu přehrávat. Podařilo se to rychle znovu otočit.
Lukovi bude tuším v úterý sedmnáct. Je to přeci jen znát, že je ten mladší, že tam ještě nějaká ta doba schází?
Fyzicky je velice vyspělý na jeho ročník. Ale myslím, že tam spíše rozhodovaly zkušenosti mezi juniory. A možná ho mohlo znervóznit publikum, není lehké hrát před domácím publikem. Myslím, že je to velice kvalitní hráč, který bude za pár let velice dobrý.
