Když jsem Petru viděla, rozbrečela jsem se, přiznala Iveta Benešová
Tři české vítězky v jednom roce zažil tenisový Wimbledon naposledy v roce 1990. To když se k šampiónce ve dvouhře Martině Navrátilové, která už ale měla ve svém pasu dávno americké občanství, přidaly ještě vítězky ženského deblu Jana Novotná a Helena Suková. Všechny tři zmíněné dámy teď po jednadvaceti letech sledovaly z hlediště nebo komentátorské kabiny mimořádně úspěšný český šampionát.
„Samozřejmě, když víte, že hráč z vaší republiky vyhrál, tak začínající děti budou doufat, že se jim to jednou třeba taky povede. Když vyhraje někdo jiný, tak to takové není. Je to skvělé pro Českou republiku.“
Jenom někteří britští novináři psali poněkud jízlivě šampionát "-OVÁ" a to ještě stejně jako Helena Suková netušili, že k Petře Kvitové přibudou další dvě české vítězky. Co na tom, že se jedná o mnohem méně prestižnější tituly v případě Květy Peschkeové v ženské a u Ivety Benešové smíšené čtyřhře.
„To, co předvedla Petra, je prostě neskutečný úspěch. K ní se připojila Kveta a já jsem to dovršila v mixu. Doufám, že jsou na nás lidé pyšní.“
Minimálně dojatí určitě. Jen málo sportovců u nás si podobně jako Petra Kvitová dokáže svým přirozeně skromným projevem snadno získávat sympatie veřejnosti. A Iveta Benešová se nestydí přiznat, že do této velké skupiny nadšených obdivovatelů patří.
„Mě to vzalo hrozně. Mám ji strašně ráda a neuvěřitelně jí to přeji. Když jsem se rozcvičovala na zápas v posilovně, tak jsem jí viděla a prostě jsem vyběhla a rozbrečela se, no. Prostě mě to dojalo.“
A to snad tisíckrát víc, než samotnou šampiónku ženské dvouhry, která někdy mluví o titulu z Wimbledonu podobně jako kdyby vyhrála turnaj v Průhonicích.
„No, ona je taková … Možná si to uvědomí později, ale v tomhle má hlavu výbornou, že si vše tolik nepřipouští.“
Ale to, že Petra Kvitová dokáže vzít finálový zápas Wimbledonu stejně jako jiný běžný duel, jí dává docela slušné předpoklady, že k čerstvému granslamovému titulu ještě někdy příště přidá další.