Kvitová chce ve finále Wimbledonu předvést nejlepší tenis

Petra Kvitová dokázala vylepšit své loňské grandslamové maximum a ve Wimbledonu si zahraje finále. Svěřenkyně trenéra Davida Kotyzy porazila Bělorusku Azarenkovou 6:1, 3:6 a 6:2 a v sobotu si zahraje s Ruskou Šarapovovou o titul. Ještě před tím ale poskytla rozhovor Radiožurnálu.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vítězné gesto Petry Kvitové | Foto: ČTK

Petro, je to největší vítězství v kariéře, jste ve finále Wimbledonu, ale přesto je to největší radost co jste zatím zažila v tenise?


„Po tom matchbalu, když jsem vyhrála, tak jsem tomu nemohla věřit a je to strašně krásný pocit, když jsem pak viděla tu lóži, jak se taky radují a všichni jsou se mnou, tak to bylo strašně krásné. Samozřejmě jsem strašně ráda, ale nějak mě to neohromilo, ale samozřejmě se budu snažit v sobotu na tom kurtu se zase snažit předvést ten nejlepší tenis.“


Říkala jste o lóži, já jsem se tam díval a Martina Navrátilová se kousalas rtu, jak byla nervózní v závěru zápasu. Jak jste na to byla vy, co se týče nervů?


„To jsem neviděla, že tam byla, ale jsem strašně ráda, že tam byla a že mi fandila, to je jasné. Jak jsem se cítila já, no netušila jsem, že bych jí mohla bejknout v posledním gamu, spíš jsem myslela, že to budu doservírovávat a na to jsem si dost věřila, takže jsem byla docela v klidu, a když se ten game tak vyvíjel, že jsem měla matchball. Tam jsem do toho nešla tak, jak bych měla a určitě se mi zpomalila ruka a zahrála jsem to do autu. Ten druhý matchball jsem už prostě chtěla do toho jít, ale ona udělala dvojchybu, takže mi to trošku usnadnila. Snažila jsem se ale udržet nervy a neměla jsem ani husí kůži. Prostě jsem šla jenom po tom míči.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Rozhovor Jaroslava Plašila s Petrou Kvitovou po úspěšném semifinále Wimbledonu


Ještě jednou se podívám do hlediště, protože v jeden okamžik tam nebyl David Kotyza, odešel. Co se stalo? Bylo to z nějaké pověrčivosti, že ten druhý set nechtěl vidět a říkal si, že přijde až na ten třetí, kdy už to bude zase lepší?


„Je pravda, že jsem si toho taky všimla, že odešel na dva gamy, ale nemyslím si, že to bylo něco z pověrčivosti. Myslím si, že chtěl jít někam na záchod, nikam jinam, protože on ze zápasů normálně nechodí. Takže jsem to nějak neřešila a měla jsem tam podporu i tak. Samozřejmě když přišel, tak už to bylo zase dobré.“


Komentátoři i odborníci kolem pozice Radiožurnálu, jsou to vesměs cizinci, ale všichni ten zápas chválili, že měl velkou úroveň. Cítila jste, že hrajete dobrý zápas?


„Abych pravdu řekla, tak jsem to ani neřešila, jestli hrajeme dobře nebo ne. Když jsem šla ale potom, tak mi David říkal, že jsme hrály dobře, že i ona hrála dobře, pěkné údery, že jsme do toho obě šly. Asi to tak je a jsem ta to ráda, že jsme hrály obě dobře a já vyhrála.“


Čím myslíte, že jste Viktorii porazila? Vzájemné zápasy byly vyrovnané, alespoň ta bilance.

„Čím? No tak určitě mě podržel servis, a to jak v prvním, tak ve třetím setu. V tom druhém samozřejmě šlo o ten servis a tam mě brejkla první. Měla jsem potom ještě trošku šanci se do toho vrátit, v tom druhém setu, ale nedala jsem to, hodila jsem to za hlavu a šla jsem do toho až do toho třetího setu. Jinak si myslím, že od základní čáry jsme hrály hodně podobně, bylo to vždycky jen o nějaký ten kousek. Ke konci třetího setu, tam zkazila pár jednoduchých míčů, což mi samozřejmě pomohlo, a myslím, že tam zahrály i nervy. Ráda bych ale zdůraznila jednu věc. Mě tam možná podržel servis, ale ona zase měla nějaké break bally, ve třetím setu za stavu 3:1, které jsem odvrátila. Takže si myslím, že jsem do toho prostě šla.“

Abych se přiznal, tak ten první set jsem si vzpomněl na osmifinále v Paříži, protože vy jste vyhrála jednoznačně výsledkově, ale ten set byl přitom hodně vyrovnaný. Bylo to fakt něco podobného jako s Li v Paříži, kde jste vlastně taky vyhrála jednoznačně podle skóre první set a pak se dostavily určité komplikace?

„Já, abych se přiznala, jsem si na ten zápas vzpomněla až za stavu 3:0 ve třetím setu, což jsem měla s Li taky. A jenom jsem si říkala: “Ne, hlavně aby to nedopadlo tak jako předtím!“ Bylo to tam kousek, samozřejmě, měla jsem 3:1 a ona 15:40, měla dva break bally, ale šla jsem do toho a jsem ráda, že jsem se nebála. Ale samozřejmě komplikace tam ve druhém setu trošku byly, ale tentokrát jsem byla klidnější než v tom zápase v Paříži.“

Pomohla vám třeba i ta loňská zkušenost, kdy jste si to semifinále, tu atmosféru osahala? Třeba Viktoria tu možnost ještě neměla.

„ Myslím, že asi určitě. Jsou to neskutečné zkušenosti a to prostě musíte zažít, abyste potom už mohl být více v klidu. Navíc jsem hrála proti Sereně, takže tomu bude možná podobné teď to finále.“


Čím to je jiné od těch ostatních zápasů? Všiml jsem si, že ani Viktorie nechtěla podávat. Možná to byl také kus taktiky, když vyhrála los, že nechtěl podávat a byla raději nejprve na příjmu, aby se vyrovnala s tou atmosférou. Čím to je tak jiné?


„Samozřejmě máte v hlavě, že je to semifinále Grand slamu, navíc ještě Wimbledonu, o to je to víc a hrají tam ty nervy. Nevím, jestli si vždycky bere příjem, já si třeba beru příjem skoro pokaždé, když s někým hraji a není to tím, že bych byla nervózní, ale mám hned příležitost jí brejknout, ale asi byla nervózní.“

Jaroslav Plašil, Petr Kadeřábek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme