Rosol je nadějí pro Davis cup
Zatímco český ženský tenis má po Rusku největší zatoupení v první stovce světového žebříčku, ten mužský je na tom o poznání hůř. A své o tom ví daviscupový kapitán Jaroslav Navrátil, když má třeba při absenci nejlepších hráčů sestavit konkurenceschopný tým. Jednu naději teď ale může pozorovat v Paříži, na kurtech Rolanda Garrose během grandslamového turnaje French Open.
Jedná se o naději v uvozovkách, Lukáši Rosolovi není 18 ale už 25, ale na tom vlastně není ani tak nic divného. Tenisté jako Boris Becker nebo Andre Agassi, kteří byli slavní a úspěšní sotva nakoukli mezi dospělé, se u nás zkrátka moc nerodí.
Snad jen Tomáš Berdych, který vyhrál Turnaj série Masters ve dvaceti, je v posledních letech výjimkou. Jinak je to v Čechách, na Moravě a ve Slezsku spíše jako s fotbalovými nebo hokejovými brankáři, kteří také dozrávají později.
„My jsme ještě generace, která vyrůstala v komunismu, a když si to vezmeme zpětně, tak my jsme neměli žádné haly v zimě. Já jsem byl ve Zlíně a do 18 let jsem v zimě vůbec netrénoval. Takže jsem hrál v tělocvičně přes švédské bedny a lavičky, kdežto konkurence všude ve světě hrála celý rok, takže přede mnou měla půl roku náskok,“ myslí si Jiří Novák.
Do svých pětadvaceti let vybojoval na okruhu ATP jen dva méně významné tituly. Zatímco ve svém druhém čtvrtstoletí se propracoval až na páté místo světového žebříčku, hrál na Turnaji mistrů, a několik let byl tahounem daviscupového týmu.
Pozdější nástup
„To je jedno. Někdo se to naučí v 17, někdo ve 25, ale hlavně, že se to povede. Je spousta lidí, kterým se to vůbec nepovede dostat se do stovky nebo dvoustovky,“ míní Novák.
Ale není to jenom Jiří Novák, kdo dozrával později. Třeba takový Radek Štěpánek býval až do svých 24 pouze deblistou, a až poté se začal prosazovat i ve dvouhře. A i tím, že později začal, ještě nemusí v letech Krista myslet na konec kariéry.
„Doufám, že zůstanu zdravý a že ten tým zase bude kompletní. Soupeře ještě nevíme, ale potřebujeme se zase zachránit a zůstat v té Světové skupině. Bude tam spousta nepříjemných soupeřů, ale my potřebujeme být kompletní, abychom se mohli rvát o to, o co se chceme rvát od té doby, co jsem se do Davis cupu vrátil,“ mluví o svém cíli pro Davisův pohár Radek Štěpánek.
Ten kvůli chřipce chyběl v březnovém duelu s Kazachstánem, ale v zářijové baráži už by rád týmu pomohl v boji o setrvání mezi elitou. Právě na bedrech Radka Štěpánka a Tomáše Berdycha ležela v posledních letech tíha psychicky náročných týmových zápasů, které ne každý dokáže ustát.
Příslib pro tým
Takže je zároveň těžko představitelné, že by bez některého z nich účinkoval národní výběr i nadále v nejsilnější světové skupině. I když, to možná platilo jen do současného French Open, které objevilo Lukáše Rosola. Českého tenistu, který chytil v 25 letech životní formu.
„Třeba jsou vyspělejší v hlavě. Nevím, možná je to paradox, že u nás začínají až ti starší hrát dobře,“ říká fyzicky skvěle vybavený a při své výšce pohybově nadaný Lukáš Rosol.
Jeden ze základních předpokladů pro týmovou soutěž splnil, dokáže zvládat pětisetové zápasy, což je věc, která se může v daviscupových duelech náramně hodit. A pochopitelně i na grandslamovém Roland Garros, kde český tenista po výhrách nad domácím Francouzem Rogerem-Vaselinem a Rakušanem Melzerem touží ještě nějakou dobu pobýt.
Teď konkrétně na úkor Argentince Chely. „Jó, tak s Chelou se dá hrát úplně v pohodě, že jo,“ říká před svým životním bojem o postup do osmifinále Lukáš Rosol.
