Teď převažuje únava, uvedla po čtvrtfinále Wimbledonu Kvitová
Petru Kvitovou nepřestává obtěžovat zranění stehenního svalu a ještě minimálně jeden zápas ve Wimbledonu se s tím musí česká tenistka vypořádat. Po vydřeném vítězství po setech 6:3, 6:7 a 6:2 nad Bulharkou Pironkovovou si totiž stejně jako loni zahraje v All England Clubu semifinále.
Petro, co teď převažuje – radost, bolest, únava?
Teď jasně převažuje únava. Bolest ještě necítím, protože mám v sobě ještě asi prášky, které účinkují. A samozřejmě jsem i strašně ráda. Po zápase jsem byla hrozně happy, to už trošku opadlo a padla na mě únava. Možná tak nevypadám, ale jsem šťastná, že jsem zase v semifinále.
Petru Kvitovou vyzpovídal po vítězném wimbledonském čtvrtfinále reportér Jaroslav Plašil
Jste šťastná i proto, že jste si ten zápas vybojovala? Na rozdíl třeba od těch předchozích, které jste zvládala snadno…
Určitě si myslím, že to bylo pro mě hrozně důležité mít už takový zápas, který, i když to třeba nešlo ve druhém setu, že jsem ho vybojovala. A jsem za to strašně ráda, protože zápasy předtím, to bylo na jednu bránu. Jsem samozřejmě ráda, že jsem hrála v těch zápasech předtím dobře, ale tohle je pro mě také důležitý zápas.
Petro, jak moc těžké bylo koncentrovat se na ten třetí set? Protože v závěru druhého tam bylo hned několik problémů – od Vaší možné nervozity, i třeba přes chybu sudího, která by se na takovémto turnaji stávat neměla. Jak těžké bylo se s tímto poprat?
Já jsem v tom tie-breaku měla navrch, měla jsem nějakých 4:1. Nevím, co se stalo. Určitě jsem byla nervózní, moc jsem si asi nevěřila, ale je pravda, že dvakrát po sobě tam špatně zahlásila rozhodčí a kdo ví, jak by to dopadlo. Ale s tím se člověk musí poprat! Musím se přiznat, že míček potom jsem už na to nemyslela.
Jste stejně jako loni v semifinále. Dá se říct, které z těch dvou semifinálových účastí si ceníte víc?
To je hrozně těžké říct. Samozřejmě loni to bylo překvapení pro všechny, byla jsem hrozně, hrozně ráda. Teď jsem v jiném postavení. Samozřejmě si toho cením taky hodně, protože v tom postavení, v jakém jsem, všichni o mně říkali, že můžu jít daleko, tak jsem to zvládla po psychické stránce. Myslím, že cenné je oboje.
