Tenisový svět se učí vyslovovat jméno české tenistky Petry Kvitové
Tenisový svět se učí vyslovovat jméno české tenistky Petry Kvitové. Ta se po skvělých výkonech probojovala už do čtvrtfinále Wimbledonu a ani to by nemuselo být konečnou stanicí.
Dočkáme se po Nicole Vaidišové další české tenistky v semifinále grandslamu? Odpověď budeme znát dnes odpoledne, až Petra Kvitová dohraje ve Wimbledonu svůj zápas s Estonkou Kanepiovou. Zatím naše hráčka ‚tančí‘ turnajem s omračující lehkostí. Třetí nasazenou Dánku Wozniackou smetla za tři čtvrtě hodiny.
„My Vás moc neznáme, kdo jste?" zeptal se na tiskové konferenci po osmifinále nepříliš zdvořile české hráčky jeden francouzský kolega. Petra Kvitová mu poctivě odříkala, že žije ve Fulneku, trénuje v Prostějově a kamarádí se s Lucií Šafářovou. Vůbec se zdálo, že postup mezi posledních osm na nejslavnějším ze všech grandslamů v ní nevzbudil nějak zvláštní radost.
„Takhle jsem si to asi ještě neuvědomila, abych řekla pravdu, ale asi to bylo tím, že ten závod byl tak rychlý. Nebyly tam ani ty největší emoce v zápase, tak zatím to beru dobře. Snad se tady nerozbrečím,“ říká tenistka Petra Kvitová.
Čeng Ťie, Viktorie Azarenková a teď Carolina Wozniacká. Tak se jmenují nasazené 'oběti' tažení české tenistky letošním Wimbledonem. Té tenistky, která dosud v All England Clubu nevyhrála jeden jediný zápas.
„Tak určitě jsem vyspěla i zkušenostma a zlepšila jsem se v pohybu, s kondičním jsme na tom hodně pracovali – v tom servisu a vím, co asi taky konečně můžu hrát,“ vysvětluje Kvitová.
Petru Kvitovou začal vnímat celý tenisový svět
„Výborně chodí do míčů a má velmi dobrý levoruký servis. Můžete si říct, že je jedno, zda je člověk levák nebo pravák. Ale jakmile mezi ženami servírujete někomu zleva, na případnou výhodu, do obouručného bekhendu, je to obrovská zbraň," říká na adresu teprve dvacetileté rodačky z Bílovce uznávaný tenisový komentátor Chris Bowers. Že je někdo na trávě částečně nebo zcela nezkušený, nepovažuje za relevantní.
„Boris Becker toho do roku 1984 na trávě taky moc nenahrál. Pak sem přijel a zjistil, že ten povrch prostě miluje. O rok později to tady v sedmnácti letech vyhrál. Někteří hráči to tu milují a jiní nenávidí. Potřebujete určitý „stav mysli," abyste se s tímto povrchem vyrovnali. Je tady spousta špatných odskoků, mnohem víc, než vidíme v televizi. Je to jako v mikrokosmu života, prostě se vám stanou některé ošklivé věci a pokud to akceptujete, bude se vám dařit,“ dodává Bowers.
