Roland Garros je především sportovním kláním, ale často přináší i nejrůznější příběhy - pochopitelně ze života tenistů. Někdy nestačíme žasnout nad tím, jakým směrem se věci vyvíjejí a jak ironicky někdy končí. Vyprávět by o tom mohl francouzský tenista Arnaud Clément.

7:36 29. května 2012 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Je to moje poslední Roland Garros, prohlásil před turnajem čtyřiatřicetiletý Francouz, který hraje na pařížských dvorcích už popatnácté. Jeho slova by se také dala přeložit jako - je to můj poslední zápas. Zcela otevřeně hráč, který je na žebříčku 139., asi jen těžko může doufat ve spanilou jízdu turnajem.

Přeje si jen, aby jeho poslední duel byl co nejdůstojnější, aby nedostal kanára a publikum mu tleskalo ne shovívavě, ale s určitou dávkou obdivu. Na Clémenta čekal Alex Bogomolov, šestačtyřicátý hráč světa. Na žebříčku ATP je tedy o třiadevadesát příček výše než Clément. A jak to dopadlo?

Clément bojoval jako lev, nechal na kurtě všechno a na tiskové konferenci po zápase dostal takové křeče, že tiskovka byla přerušena a lékaři Francouze odvedli. Není divu po čtyřech hodinách a dvaceti minutách pravé tenisové bitvy. Jenže přesto si Clément lebedil.

Jeho soupeř totiž dostal křeče dřív. Přímo na kurtě. A přímo při mečbolu soupeře. Takže utkání vzdal. A ironií všeho je, že francouzští diváci, místo aby svému krajanovi, který nečekaně přežil první kolo, aplaudovali, tak vypískali jeho soupeře. Při mečbolu se prostě zápas nevzdává.

Jan Šmíd, Jakub Kanta Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít