Tenisté si domova moc neužijí, většinu roku stráví v hotelu nebo na cestě
Nouzí netrpí, ale opravdový domov často nemají. Nebo si ho užijí jen velmi krátce. Řeč je o profesionálních tenistech, kteří dost velkou část roku cestují po světě.
Tady ve Wimbledonu si tenisté mohou pronajmout některý z domků v okolí, tak aby to měli kousek na dvorce All England Clubu. Jsou obklopení zelení, bydlí stranou rušných ulic a i díky tomu mohou žít během turnaje v klidu.
Uvnitř si dost často sami vaří a udržují domácí atmosféru, ale jen málokdo cítí, to, co šampionka z let 2011 a 2014 Petra Kvitová.
„Můžu to nazvat jako druhý domov. Cítím se tady dobře,“ usmívá se česká tenisová jednička.
Svůj druhý domov má každý jinde, a je popravdě dost těžké ho v roce plném cestování z místa na místo a z turnaje na turnaj najít. Ale když se Lucie Šafářová zamyslí nad tím, kde se jí kromě rodného města či země žije nejlépe, přece jenom vybere.
„Možná v Americe v New Yorku, kde bydlí sestra. Před turnajem v New Yorku jsem týden u ní, tak to je takový druhý domov, protože se tam sejde celá rodina,“ prozradila Šafářová.
„Jinak bydlíme po hotelech, tady ve Wimbledonu sice v domečku, ale pořád je to cizí domeček,“ dodala nasazená šestka Wimbledonu a finalistka French Open.
Wimbledon obléká tenisty do bílého, ostatní grandslamy jsou ‚zatím‘ pestrobarevné
Číst článek
Jsou tenisté, kteří by druhý domov nevybrali, z jednoho prostého důvodu.
„Nejde ani říct, co je první domov. Člověk je během roku pořád někde pryč, takže říkat, jestli je někde první nebo druhý domov, je těžké. Ale to je součást tenisu a bez toho to nejde,“ zamyslel se Tomáš Berdych.
„A pokud to nejvyšší level toho daného sportu vyžaduje, tak se to musí udělat. A neřešit, že se nemůžu vrátit domů a vidět kamarády a podobně. Jestli člověk chce, tak ať to tak dělá, ale pak nemůže čekat, že budou výsledky,“ vysvětluje nejlepší český muž ve světovém žebříčku.
