Tenistky Hradecká s Hlaváčkovou si v boji o medaile přejí bouřlivou atmosféru
Andrea Hlaváčková a Lucie Hradecká mají jistotu, že si v závěrečný den ženského turnaje deblistek zahrají o některou z medailí. České tenisty porazily v semifinále tchajwanskou dvojici Čchuang-Šieh 6:3 a 6:4.
Po zápase si s oběma vítězkami povídal v Londýně reportér Radiožurnálu Jaroslav Plašil.
Andreo, minule jste říkala, že nervozita teprve přijde, že dosud to bylo v pohodě. Dostavilo se to a jak vypadal Váš den od rána?
Šlo o hodně, o šanci bojovat o medaili. Věděli jsme, že los je takový, že máme vyhrát. Soupeřky nás ale trochu překvapily, i přestože jsme věděli čeho se obávat. Jinak den jako každý jiný. Snažíme se rozptýlit, jsme nervózní, moc si proto nepovídáme (smích). To je ale úplně normální.
Co cesta na kurty, která je celkem dlouhá, ani tam jste si nepovídali?
V autobuse pravidelně spíme, protože jsme unavení ze vstávání. Hodina cesty autobusem nás vyloženě uspává. Maximálně posloucháme muziku, abychom sem přijeli trochu probrané.
Lucie, je to jiné bojovat ve čtvrtfinále grandslamu a olympijského turnaje?
Je to jiné. Tady se to bere, jako úplně jiná soutěž, i čtyřhře se přikládá velká důležitost. O semifinále na grandslamu v deblu se příliš nemluví. Je rozdíl když člověk i za třetí místo na OH dostane medaili, to už se zapíše do historie.
Možná to tak cítí i fanoušci. Bylo jich tady hodně. Jak jste jejich podporu vnímali?
Je to úžasné. Spousta českých fanoušků, kteří nás ženou dopředu, i když nám to nejde. Daří se jim nás vyhecovat. Budu jedině ráda, když přijdou i na semifinále. S nimi v zádech je to lepší pocit.
Andreo, je to velká podpora nebo to na Vás i vyvíjí tlak?
Cítím to jen pozitivně. I dnes za stavu 0:3 jsme v dalším hře získali fiftýn a oni jásali. Je to úžasné. Debl je tu stejně důležitý jako singl a diváci to ví. Baví je to a my jsme rádi. Je to úplně jiná atmosféra než jsem kdy zažila.
Atmosféra je podobná, jako když domácí fandí Murraymu. Je to ten nejlepší způsob, jak se dostat přes těžké soupeřky?
Jestli jste si všimli, já jsem ta, co občas křičí. Potřebuji se vyhecovat a když jsem nervózní, křičím víc nahlas, protože ze sebe tu energii potřebuji nějak dostat a tohle mi pomáhá. Takže jen ať diváci chodí.
