Tenisu na vozíčku vládne Nizozemka Vergeerová, neprohrála od roku 2003
Říká se jí Steffi Grafová ženského tenisu vozíčkářů. Rozdíl mezi Nizozemkou Esther Vergeerovou a slavnou německou hráčkou je ale přece jen dost zásadní: Steffi Grafová tu a tam prohrála… Fenomenální vozíčkářka nenašla ve dvouhře přemožitelku od roku 2003.
„Vážně, to už je 469 zápasů?!," směje se Esther Vergeerová statistické informaci a zároveň dotazu, co ji po tak neskutečné vítězné šňůře ještě vůbec motivuje.
„Je to báječný sport a taky skvělý způsob, jak zjistíte, kde jsou Vaše limity. Jak daleko můžete fyzicky i psychicky vlastně zajít?! Takže tohle mě žene kupředu a kromě toho mám kolem sebe tým lidí, který mě neustále nutí se zlepšovat. Tenis vozíčkářů je tak mladý sport, že se pořád ještě rychle vyvíjí," prohlásila.
Tenis, který byl k vidění v semifinále ženského paralympijského turnaje, byl velmi pohledný; žádné tleskání ze zdvořilosti. Na dvorcích Eton Manor se fandilo dobrému, byť výsledkově poněkud jednostrannému sportu.
Říká se, že žádný jiný profesionální sportovec (ať už postižený nebo nikoli) není ve své disciplíně tak dominantní, jako právě jednatřicetiletá Esther Vergeerová. Své soupeřky převyšuje pětinásobná vítězka paralympiády jak úžasnou předvídavostí, tak topspinovým bekhendem, který tak dokonale na vozíčku neumí v podstatě nikdo jiný.
O fenomenální tenistce na vozíčku Esther Vergeerové natáčel v Londýně Jiří Hošek
„Letos se mi stalo, že jsem v jednom zápase prohrála set a publikum se strašně radovalo. Všichni si přejí, aby zápasy proti mně byly aspoň těsné nebo abych nejlépe prohrála. Vím, že se tady ode mě čeká zlato. Uvědomuju si ten tlak. Pracovala jsem s psychologem, dělám speciální dechová cvičení, abych se uvolnila, ale taky abych zůstala ve střehu," vysvětluje půvabná tenistka.
Ta ochrnula při riskantní operaci ve svých osmi letech. Je to všestranná sportovkyně a ještě v roce 1997 vyhrála s nizozemským paralympijským týmem evropské zlato v basketbale vozíčkářů.
„Občas mi schází kolektivní sport, kterým basketbal je a tenis naopak ne. Neříkám, že už basketbal na vrcholné úrovni hrát nebudu, ale zároveň nic neslibuju. Obecně miluju sport, tak třeba přestoupím na atletický ovál nebo začnu plavat. No, i když plavat vlastně ne," ušklíbne se sportovní legenda.
Esther Vergeerová má logicky atrofované lýtkové svaly, dlouhé svalnaté prsty a odhodlaný pohled. Když už chce nizozemská manažerka rozhovor ukončit, zle se na ni hvězdná vozíčkářka oboří, že není žádná primadona a ať se klidně ptám dál. Nizozemska sportovkyně je prostě obdivuhodná bytost každým coulem.
