Zájem o tenis je díky českým úspěchům velký, děti a rodiče ale často odrazuje náročnost

Během několika hodin se vyprodalo hlediště O2 areny, která bude hostit finále Fed Cupu, a možná ještě rychleji budou mizet z pultů vstupenky na boje o "salátovou mísu" v Davis Cupu. Vidět na vlastní oči Petru Kvitovou nebo Tomáše je pro fanoušky mimořádně atraktivní. Jenže s touhou slavné sportovce napodobit už to může být jiné.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tenista Tomáš Berdych se po návratu z Argentiny pustil do tréninku s mladými talenty | Foto: ČTK

Pražský I. ČLTK se sídlem na Štvanici vznikl už v roce 1893 a je tedy stejně starý jako třeba fotbalová Sparta.

Jenže zatímco kopat do míče zatouží stále dost kluků a dnes už i holek, zájemců o tenis je obecně mnohem méně. A příliš to neovlivňují ani poslední velké úspěchy Petry Kvitové, Tomáše Berdycha nebo třeba zdejší hráčky Lucie Hradecké.

"Neřekla bych, že by třeba na nábor přišlo najednou dvacet dětí jako dřív, kdy se děti opravdu vybíraly podle toho, jak umí hodit, běhat. Dneska už to není, táhne spíš fotbal a další méně finančně náročné sporty," říká trenérka Andrea Vašíčková.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jaroslav Plašil zjišťoval, jak se úspěchy českých tenistů promítly do zájmu dětí o tento sport

Ale nejde jen o finanční stránku. Roli hraje i časová náročnost, která se s rostoucím věkem dítěte a tím přibývajícimi turnaji zvyšuje. Navíc začít hrát tenis není ve srovnání s ostatními míčovými sporty jen tak.

"Když jdete poprvé na trénink s dětmi, které fotbal nikdy nehrály, a dáte jim míč, jsou schopné nějakým způsobem ten fotbal hrát. Ale když vezmete tenisovou raketu a dáte jim míček, ten sotva jednou přeletí síť," připomíná Jan Pecha, šéf zdejší tenisové školy.

Také proto jsou na kurtech pražské Štvanice i různé provazové žebříky, kužely a další překážky.

Pětina dětí hraje kvůli rodičům

Děti začínají na Štvanici nejprve všeobecnou průpravou | Foto: Jaroslav Plašil

"Děti začínají u nás ve školičce ve třech, čtyřech, pěti letech. U nich se snažíme ze začátku o tu všeobecnou průpravu, samozřejmě nějaký čas hrají děti i takzvanou miniraketou. Výhodou je, že jich na dvorci může být víc," vysvětluje Jan Pecha.

"Když jsou hodně malé, chodí jednou týdně, postupně se přidává a kolem devíti let by měly chodit až čtyřikrát týdně. Doporučujeme taky kolem pěti až sedmi turnajů v zimě a pět až sedm v létě, výhodou je, že v tomhle věku jsou turnaje jednodenní," dodává Jan Pecha.

Zdaleka ne každý ale u tenisu vydrží. Kromě toho, že jde hned z několika vyjmenovaných důvodů o velice náročný sport, je tady ještě jedna zásadní věc. Zhruba dvacet procent dětí prý chodí na kurty pouze na přání rodičů.

"Nesmíte se moc ptát, proč tady jsou. Děti řeknou pravdu: 'Chodím sem, protože chce máma nebo táta.' Musíte je motivovat nějakou hrou. Bohužel tenis je tak koordinačně těžký, že je to dril," přiznává trenérka Andrea Vašíčková.

Alena Benešová, Jaroslav Plašil Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme