Zájem o tenis naráží na finanční možnosti rodičů, měsíc dětského tréninku stojí i 10 tisíc
Stačilo jen pár hodin a lidé skoro vyprodali hlediště finálového utkání Fed Cupu. Možná ještě rychleji budou mizet z pultů vstupenky na boje o "salátovou mísu" v Davisově poháru. Vidět na vlastní oči Petru Kvitovou, Tomáše Berdycha a další české tenisty v závěru nejprestižnějších týmových soutěží je pro fanoušky mimořádně atraktivní. Jenže jiné už to může být s touhou slavné sportovce napodobit.
Ano o tenis je teď obrovský zájem, ale spíš jde o touhu vidět ty nejlepší než se je snažit napodobit. A nepřímo to potvrzuje i Andrea Vašíčková, trenérka mládeže v klubu ČLTK Praha.
„Neřekla bych úplně, že by najednou přišlo na nábor třeba dvacet dětí. A jako dřív se opravdu vybíraly - jak umí hodit, jak umí běhat. Dneska už to není. Přetáhne je fotbal a takové ty méně finančně náročné sporty,“ myslí si Vašíčková.
Kluby ale nezískávají děti jen z náborů, řada jich chodí průběžně a oddíly jsou v tomto směru většinou flexibilní, dovedou je zařadit během celého roku.
O výchově malých tenistů a jejich nadějích dostat se mezi profesionály mluvil na Radiožurnálu se Zuzanou Burešovou Jaroslav Plašil
Kdy je ale nejlepší s tenisem začít? Čím dříve, tím lépe, klidně od tří, čtyř let. Pochopitelně neplatí to přímo o hraní tenisu, spíše jde o průpravu, tenis je velice náročný na koordinaci pohybu, takže nejdříve se dbá na všestranný rozvoj.
Ale je statisticky podložené, že kdo je hodně úspěšný jako dospělý, byl mezi nejlepšími už i jako dítě. Tvrdí to šéf dětské tenisové školy na pražské Štvanici Jan Pecha, který se touto problematikou zabývá i v rámci svého doktorandského studia.
„Potvrzuje se, že kdo je ve špičce na profesionálním okruhu, tak už patřil k předním hráčů – řekněme do 15.-20. místa - v žákovských kategoriích. Respektive se tam nevyskytuje žádný hráč, který by tam v žákovských kategoriích nebyl,“ říká Pecha.
Velká finanční náročnost
Tenis je jedním z nejnáročnějších sportů i pokud jde o peníze. Paradoxně možná nejvíc skoro na začátku, levnější to může být v době, kdy už dítě hraje zápasy a je mimořádně talentované. Samozřejmě jiné to bude v menších městech a jiné v těch větších. Ale obecně je to jeden z nejdražších sportů.
Třeba v Praze na Štvanici musejí rodiče předškoláků či školáků na prvním stupni počítat s částkou i deset tisíc na měsíc.
„Když jsou hodně malé, začínají jedenkrát v týdnu, pak se samozřejmě přidává. A vrchol je třeba v devíti letech. Kdyby to dítě hrálo dvakrát ve dvou a dvakrát sólo, tak to vychází na 2 500 korun za týden,“ vypočítává Jan Pecha.
Děti rodičů, které si podobné výdaje nemohou dovolit, mají šanci hrát tenis daleko obtížnější. Mnohem složitější než třeba ve velkých zemích, které mají pro tenis příznivější klimatické podmínky a kde se může hrát celoročně venku. Hodně drahé jsou totiž provozy hal.
Tím, že jde o individuální sport, nedá se u nás finanční zátěž tak dobře rozložit na velký počet dětí jako třeba u hokeje. Mimořádně talentovaným tenistům ale pomáhají velká centra, která si nejlepší v různě pokročilém věku stahují.
Nejslavnější centrum v Česku je v Prostějově a postrčilo do světové špičky třeba Jiřího Nováka, Tomáše Berdycha nebo Petru Kvitovou. Jak popisuje Jan Pecha, nadějným tenistům se snaží od nějakého desátého roku věku finančně ulevovat i v Praze na Štvanici.
„Děti platí někdy víc ve věku osmi devíti let, a potom v závodním tenise, když jsou šikovné, tak dostanou strop, který je u nás 53 tisíc korun. Když si to vypočtete, tak tohle někdy dítě zaplatí za zimní přípravu ve školičce,“ konstatuje.
V souhrnu je tak tenis nejdražší, alespoň v tomto modelovém případě, pro rodiče osmi či devítiletých školáků. Často se ale využívají také různé splátkové kalendáře, kdy rodiče neplatí celé částky rovnou.
Malá naděje na profesionální kariéru
Čistě matematicky je ale šance dětí, že se jednou stanou špičkovými tenisty, velice malá. I z toho vyplývá, jak silnými osobnostmi musí být ti, kterým se to povede. Takže je mnohem více těch, kterým se nepodaří zajistit si tenisem pohádkový život.
Statisticky největší šanci prosadit se mají čtrnáctileté dívky, jinými slovy ty, které patří mezi nejlepší dvacítku už v tomto věku.
„Ty mají šanci okolo 70 procent, že se vůbec dostanou na okruh WTA. Nejnižší číslo ukazují kluci do 12 let. Tam je šance na prosazení 30 procent. Ale pozor, je to už výběr těch přibližně dvaceti nejlepších hráčů za každý rok. Jsou to data z roku 1989 až do roku 2011,“ říká šéf dětské školy v ČLTK Praha Jan Pecha.
