Zítra to bude čtyřicet let od triumfu tenisty Jana Kodeše ve Wimbledonu
Pouze dva čeští tenisté dokázali vyhrát mužskou dvouhru ve Wimbledonu, který je všeobecně považovaný za nejslavnější turnaj na světě. V roce 1954 se to povedlo Jaroslavu Drobnému hrajícímu s egyptským pasem, a přesně před čtyřiceti lety Janu Kodešovi. Jeden z nejlepších tenistů československé éry se dočkal životního úspěchu na trávě sedmého července 1973.
"Wimbledon jsem se naučil milovat až po skončení kariéry. Dokud jsem hrál, tak pro mě tráva byla problém až do konce kariéry," přiznává Jan Kodeš.
Tráva pro něj byla jako pro hráče dlouho zakletá a připravovala mu značný stres. Musel totiž hodně měnit své herní návyky.
"Hlavně myšlení kde a kam zahrát volej, kdy zahrát stopvolej, jak zareturnovat… Narodil jsem se na antuce a tenkrát jsme neměli takové podmínky, abychom mohli na trávě tolik trénovat. Pouštěli nás na ní akorát do Queensu na půl hodiny nebo jsme hráli v hale na dřevě. Murray se ve Wimbledonu připravuje už před turnajem, to v mých dobách nepřipadalo v úvahu, já jsem se stresoval, kde budu trénovat," vzpomíná Jan Kodeš, který se v červenci roku 1973 dokázal připravit tak, že celý wimbledonský turnaj nakonec vyhrál.
A zřejmě i díky předchozím radám Jaroslava Drobného vůbec prvního vítěze mužské dvouhry v All England Clubu narozeného v Čechách.
"Měl jsem dobré rádce. Když jsem sem před lety přijel jako junior, tak se na mě Drobný přišel podívat a pak mi vynadal, jak returnuju. Říkal, ať returny soupeři naženu strach, že je nesmím zbytečně zahazovat. Dříve jsem se na trávě také hodně vztekal, on mi poradil, že trávu musím nejdříve milovat a až pak na ní můžu vyhrávat," prozradil Jan Kodeš, který prý přírodnímu zelenému povrchu přišel na chuť v Americe, dva roky před wimbledonským triumfem.
Na travnatý povrch si Kodeš zvykal v New Yorku
US Open se tenkrát na rozdíl od přípravných turnajů hrálo také na trávě a český tenista se namísto zápasů a sbírání bodů před grandslamem rozhodl pro pořádný trénink.
Na US Open v roce 1971 Jan Kodeš ve finále prohrál, ale i tyto zkušenosti se mu pak ve Wimbledonu hodily. "Rozhodnul jsem se, že pojedu do New Yorku a budu pořád trénovat na trávě. Hráli jsme tenkrát od rána do večera."
Byl to tehdy trochu zvláštní turnaj. Sedmdesát hráčů ho bojkotovalo kvůli solidaritě s Jugoslávcem Nikolou Piličem, ale až na výjimky nešlo o nejlepší tenisty. Z elitní světové patnáctky tenkrát chyběli jen tři.
A i zájem fanoušků byl v roce 1973 obrovský. Hlavně těch britských, kteří v rekordním počtu podporovali domácího Rogera Taylora.
Finále s Gruzíncem Metrevelim
Jan Kodeš dokázal tohoto levorukého soupeře vyřadit v semifinále, sice ztratil hodně sil, hrál se zraněným kotníkem, ale k radosti "celého" Československa svého finálového protivníka, Gruzínce z tehdejšího sovětského svazu, Alexandra Metreveliho porazil. Za 107 minut, ve třech setech.
"Dostával jsem tenkrát spoustu vzkazů, že ho nesmím nechat vyhrát. Já byl unavený z předešlého zápasu a řešil jsem dilema, jestli mám či nemám jít trénovat. Nakonec jsem se rozhodnul, že se půjdu pouze rozcvičit, dám si teplou sprchu a nechám se namasírovat. Když jsem ale viděl, jak do toho Metreveli na vedlejším kurtu buší, úplně mi naskočila husí kůže. Hned jsem běžel do šatny a šel trénovat," vzpomíná Jan Kodeš na sedmý červenec roku 1973.
Tedy na den, kdy získal v All England Clubu titul.
