Bardal velkou individuální medaili stále nemá. Dočká se jí na letošním MS?
Norsko je kromě své vysoké životní úrovně a ropným zásobám známé také díky klasickému lyžování. Na prvním místě je v této skandinávské zemi běžecké lyžování, ale neméně úspěšní jsou i tamní skokani na lyžích. Tahounem této disciplíny je vedle Anderse Jacobsena jeho jmenovec Bardal.
Severská velmoc zimních sportů čekala dlouhých 18 sezón na skokana na lyžích, který by dokázal vyhrát Světový pohár. Naposledy se to povedlo v olympijské sezóně 93/94 Espenu Bredesenovi. Na něj navázal minulém roce právě Anders Bardal, který ve velmi těsném souboji porazil Rakušany Schlierenzauera a Koflera.
Třicetiletý Nor se na vrchol dostával postupně a velká individuální medaile z vrcholné akce mu stále chybí. To bude chtít napravit na letošním mistrovství světa ve Val di Fiemme a hlavně za rok na olympiádě v Soči. Tamní můstky už si Bardal vyzkoušel a hodnotí je velmi pozitivně.
"Můstek je skutečně skvělý, z mého pohledu je velmi moderní. Co se týče nájezdu je dlouhý a před odrazovou hranou nepůsobí na nohy závodníků tak velký tlak. Jakmile se odrazíte, dostanete se do velké výšky a prostě letíte," pochvaluje si norský skokan, který patří mezi závodníky, kteří nemají s netradičním umístěním dějiště zimních olympijských her žádný problém.
"Myslím si, že je to v pořádku. Všechno jde podle plánu. Organizace, doprava i další věci jsou bez problémů. Jsou tady velká bezpečnostní opatření, která sice člověka částečně obtěžují, ale tak jako tak, je to zábava," dodává Anders Bardal.
Jedna věc je ale organizace závodů Světového poháru a druhá je pořadatelství olympijských her. Do nich ovšem zbývá ještě více než rok a norský skokan si hlavně musí udržet výkonnost, což je u tohoto sportu velmi obtížné.
Pokud by se mu to podařilo, mohl by v Soči získat svou druhou olympijskou medaili. A určitě by se nezlobil, kdyby to byla jen a jen jeho zásluha. Tu svou prozatím jedinou totiž vybojoval ve Vancouveru coby člen norského týmu.
