Bylo to skvělé, říká k hymně po triumfu na 'pětce' Sáblíková

Popáté za sebou je rychlobruslařka Martina Sáblíková mistryní světa na pětikilometrové trati. Svou parádní trať ovládla svěřenkyně trenéra Nováka i na šampionátu v Heerenvenu, kde už získala titul také v závodě na tři kilometry.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Unavená rychlobruslařka Martina Sáblíková odpovídá po svém triumfu na dotazy novnářů

Unavená rychlobruslařka Martina Sáblíková odpovídá po svém triumfu na dotazy novnářů | Foto: Pavel Petr | Zdroj: Český rozhlas

Martino, bylo vidět, že ten závod si užíváte a jedete v naprosté pohodě…

Když jsem viděla, jak všichni jezdí, tak jsem si říkala, že nesmím přepísknout začátek. Protože třeba Hozumová začala moc rychle a pak jezdila kola za 35 a 36 sekund. Řekla jsem si: tři, čtyři kola bys mohla jet pomaleji, pak to bude jak ‘trojka‘ a můžeš jet. A ono se to vyplatilo, protože pak se mi jelo nádherně. Lidi v hale, když jsem potom začala jezdit kola rychleji, tak byli úžasní. Koncentrovala jsem se už jenom na ně a říkala si: už jenom čtyři, tři, dvě kola, už to bude.

Přehrát

00:00 / 00:00

Po triumfu Martiny Sáblíkové na 'pětce', mluvil s českou reprezentantkou Pavel Petr

Z tribuny to ale vypadalo, že už začátek byl velmi dobrý…

Tak já nevím (smích). Možná ano, možná ne, ale samozřejmě jsem věděla, kdo jede po mně. Nebylo to vůbec jednoduché. Věděla jsem, že opravdu musím jet, co to dá. Pak naštěstí poslední dvě kola jsem před sebou viděla tu Japonku, kterou jsem dojížděla, a i to mi trošku pomohlo.

Pomohl asi i ten čas. Po něm jste si asi hodně věřila, že by to na zlato mohlo vyjít…

Říkala jsem si, že je to nejrychlejší čas sezóny. Ale stejně to mohla zajet (pozn. Beckertová), takže jsem čekala až do poslední chvilky. Ale samozřejmě po ‘trojce‘, když začala jezdit kola za 33, tak jsem si myslela, že už by nemusela zrychlit na 31.

Jaký je to vlastně pocit, když víte, že za vámi ještě někdo jede a může vás o triumf připravit?

Byla jsem dneska po té jízdě strašně nervózní. Jak tam chvilku jezdila kola o něco rychleji než já, spadlo to nakonec až na čtyři desetiny, tak jsem si říkala: ajajaj, tohle je už docela těsné. Pak to naštěstí zase narostlo. Ale je to něco jiného, když člověk jede poslední jízdu nebo předposlední.

Sledujete pečlivě, jak si vedou závodnice za vámi? Nebo se snažíte odreagovat a nemyslet na to?

Samozřejmě to sleduji. Hned od rozběhu jsem se už koukala a podle Petra, který mi hlásil kola, tak jsem věděla. Navíc tabule to potom ukazuje, takže jsem opravdu každé kolo sledovala a říkala jsem si: uvidíme.

Závod začal s dvacetiminutovým zpožděním. Nemohlo to třeba nějak ohrozit vaši koncentraci?

Nemohlo, protože jsem to zrovna měla tak dobře, že když jsem se měla jít rozklusávat, tak jsem zjistila, že se to posouvá. Tak jsem si zase sedla zpátky, natáhly jsme si s holkami nohy, jak s Beckertouvou tak s Pechsteinovou, a koukaly jsme se, jak znovu upravují led. Takže to bylo dobré.

Samozřejmě k vítězství patří ceremoniál. Jaký je to pocit stále slyšet českou hymnu?

Bylo to skvělé! Dneska jsem se na to strašně těšila. Pak když jsem věděla, že jsem vyhrála, tak jsem si to fakt užívala.

Užívala jste si to i proto, že to byl poslední závod sezóny?

Dá se to tak říct. Docela mě těší, že se nemusím jít zase vyjíždět na kole a připravovat se na další závody, že je konec pro tuto sezónu. Další závod na ledě bude možná v létě a možná až v říjnu.

Pavel Petr, Mirko Vasić Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme