České lyžaře Bauera s Krausem spojuje dlouhověkost, znají na ni recept?

Musejí se prát s mladými vlčáky, kterých vedle nich vyrůstá spousta. A už třeba druhá nebo třetí sportovní generace. Sportovců, kteří hrají nebo závodí i v pozdějším věku, přibývá. Kariéru jim zcela jistě prodlužuje i pokrok v medicíně a fyzioterapii, který je díky zákrokům drží ve stavu schopném provozovat něco tak nezdravého jako vrcholový sport. Patří mezi ně i lyžaři Lukáš Bauer a Tomáš Kraus.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Lukáš Bauer u tratí na Holmenkollenu na mistrovství světa 2011 | Foto: Jan Kaliba | Zdroj: Český rozhlas

Ale ten klíčový bod, proč ještě těsně pod čtyřicítkou objíždějí největší akce, není ve stavu jejich těla. Podobně, tedy rozvážně a zvolna, už mohl brázdit třeba Krušné hory na běžkách Lukáš Bauer.

Kochat se jako turista jejich krásami a užívat si, že se nemusí nikam hnát v tréninku. Úplně původně si plánoval, že ukončí kariéru po mistrovství světa v roce 2013 v Oslo. Byť to popírá. „Já jsem neříkal, že jsem měl končit v Oslo.“

S medailovými úspěchy se ale probil i olympiádou ve Vancouveru, chce zvládnout ještě tu v Soči i mistrovství světa ve Falunu v roce 2015. Už teď patří ke starším mezi špičkovými běžci na lyžích. Ale končil by v osmatřiceti letech.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Bauer s Tomášem Krausem platí ve svých disciplínách za veterány

„No, to je ještě furt čas,“ říká Lukáš Bauer, který absolvuje další sezony mezi mladíky. Ostatně, nikdo nekončí rád. Hrdina příběhu Oty Pavla - Pohár od Pánaboha - šestatřicetiletý fotbalista Petr Hendrych také nesl těžce vyřazení z kádru. A lékař týmu pak vysvětloval jeho manželce.

„Tak dobře poslouchejte. Vysvětlete mu, že už je pro fotbal starý. Má vyčerpané svaly, žíly a snad i mozek. Já to dobře vím, jsem jeho doktor,“ vysvětloval v knize Pohár od Pánaboha manželce nuceně končícího fotbalisty týmový lékař doktor Plocek.

Recept na dlouhověkost nemám, směje se hokejový matador Nedvěd

Číst článek

A z imaginárního telefonátu považuji za klíčová slova, že fotbalista má vyčerpaný snad i mozek. Potvrdí to realita. Kdyby měl posuzovat jen svůj tělesný stav, nejstarší skikrosař ve Světovém poháru Tomáš Kraus by po několika operacích kolen už asi nezávodil.

„Samozřejmě mi mnohem víc času zabírá rehabilitace a práce na sobě vůbec, abych se udržel ve formě. Ale je to hodně o hlavě a o tom, jak si člověk udrží motivaci a energii na to, co dělá,“ vysvětluje Tomáš Kraus, který jezdí skikros od samotného začátku této disciplíny.

Kraus: je potřeba nastolik trend

A když je závodník silný psychicky, má jen kousek k tomu, aby získal respekt i sebevědomých mladých dravců. „Vždycky se to nakonec na trati vyhrotí a tam se ukáže, kdo je nejlepší. Když vyhraju několik jízd, tak lidi začnou koukat a přemýšlet o tom, ne kdo jízdu vyhraje, ale kdo bude druhej za mnou. Což je věc, která je potřeba nastolit,“říká Tomáš Kraus.

A proč vlastně on i Lukáš Bauer dál závodí, i když by ani bez lyží neměli o práci nouzi? Protože je vrcholový sport pořád neskutečně baví.

„Takhle na startu si vždycky říkám, že jsem se měl lépe učit a mohl jsem se dneska koukat z tribuny a podobně. Obzvlášť když je hnusně. Co změnilo to, proč jsem nekončil po Vancouveru, nebyla ani tak moje bronzová medaile, jako štafetový úspěch,“ přidává Lukáš Bauer i fakt, že jsou potřeba také úspěchy.

Tomáš Kohout, Jakub Kanta Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme