Udělala Šárka Záhrobská chybu, když před dvěma lety ukončila spolupráci se svým otcem Petrem Záhrobským a vydala se svou vlastní lyžařskou cestou? Nebo jak si vlastně vyložit její dvanácté místo ze slalomu na mistrovství světa v Partenkirchenu?

Tento článek je více než rok starý.

18:12 19. února 2011 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Oproti zvyklostem předchozích šampionátů je to propadák. Čísla zkrátka hovoří jasně a neoblomně. Dvanácté místo na mistrovství světa je sice nutné brát ve skromných podmínkách českého alpského lyžování jako velký úspěch, ale u Šárky Záhrobské už tahle logika nikdy fungovat nebude.

Svými nadstandardními výsledky si zadělala na mnohem vyšší očekávání. Ta pochopitelně nepolevují ani v době, kdy se rozhodla od základů rekonstruovat techniku své jízdy. Každého asi napadne, jestli nebylo lepší se na takový krok vykašlat, případně jestli už není načase přestat experimentovat a vrátit se ke starému stylu lyžování, nebo dokonce i k původnímu trenérovi.

Takové otázky jsou ale bezpředmětné. K lyžařské spolupráci se svým otcem už se Šárka Záhrobská rozhodně nevrátí, to je nade vší pochybnost. A nad změnou techniky, která přinášela výsledky, se můžeme stokrát podivovat, jenže v diskusi se Šárkou Záhrobskou na tohle téma těžko někdo obstojí.

Argumenty na podporu svého rozhodnutí má velmi dobře promyšlené a ve své víře, že se vydala správnou cestou, je stále stejně silná. Před dvěma lety se zkrátka dostala ve své kariéře na křižovatku, kterou se z jejího subjektivního pohledu nedalo projet jinak než ve směru, kterým se vydala. Na tom se nic nezmění, i kdyby výsledky, na které byla zvyklá, už nikdy nepřišly.

Jan Kaliba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít