Jsou to strašné nervy, říká o závodech Ondřeje Banka jeho otec
K lyžování Ondřeje Banka osobně přivedl a dlouho ho trénoval. Až jeho syn se závoděním skončí, bude to Ivana Banka mrzet. Zároveň ho ale znervózňuje každá sekunda, kterou český reprezentant na trati stráví. Zvlášť po únorovém ošklivém pádu do bezvědomí na mistrovství světa se pokaždé bojí o jeho život.
„Jsou to nervy. Po tom pádu na mistrovství světa je to prostě šílené. To si nikdo nedokáže ani představit. Pokaždé jsem šťastný, když dojede dolů a pak teprve začnu řešit výsledek,“ říká otec nejlepšího současného českého lyžaře Ivan Bank.
Ten do Jižního Tyrolska vyráží za svým synem pravidelně a udělal to i po hororovém pádu jeho potomka na únorovém mistrovství světa. Možná i z toho důvodu, že sledovat závody přímo v dějišti je pro něj snesitelnější než na ně koukat v televizi.
„Je to šílené všude. Tady jsem před startem trpěl a pak jsem byl rád, že neupadl. To moje manželka na internetu nevěděla, proč závod nedokončil, viděla jen DNF, tak mi hned volala. Když se to stane mně, tak také hned volám Tomášovi (bratrovi Ondřeje Banka, pozn. red) a zjišťuji, zda Ondra žije,“ vysvětluje Ivan Bank, jak prožívá závody svého syna.
„Pád na MS jsme viděli naživo, což bylo strašné, protože on bezvládně ležel v cíli a nikdo k němu nešel. To jsem jako člen horské služby nemohl pochopit, protože vím, jak moc důležité uvést zraněného člověka do stabilizované polohy. A tento zážitek mám stále před očima,“ vzpomíná otec dvojnásobného držitele medailového umístění ze závodů Světového poháru.
Během závodu SP byl poprvé v akci lyžařský airbag. Pomohl Mayerovi
Číst článek
Tyhle stresové situace si ale Ivan Bank vlastně tak trochu přivodil sám, strach v sobě totiž dokáže přeprat a svého syna od závodění nezrazuje.
„Je tomu spíše naopak. Ondra za mnou po sezoně přišel a říkal mi, že chce skončit. Já mu ale řekl, že by byla škoda končit ve chvíli, kdy má dobré podmínky a poradil jsem mu, aby své rozhodnutí odložil. Navíc to moje trápení s jeho závody je docela příjemné. Prožívám to od jeho tří let, kdy jsem ho začal trénovat a to skončilo vlastně až v roce 2001,“ nechává se Ivan Bank na chvilku zajmout nostalgií při vzpomínkách na synovy začátky.
Od té doby se z Jeseníků prokousal až do světové špičky a jeho otec by si přál vidět ho jednou s velkou medailí, která mu stále uniká.
„Chtěl bych, aby vydržel až do příští olympiády,“ přiznal na závěr Ivan Bank.
