Někteří běžci na lyžích se na tenhle den těší celý rok, je totiž jedinečný. Čtvrt hodiny po poledni vyrazí mužští účastníci Tour de Ski k jedinému závodu sezony, kdy nebudou na trati kroužit jako poníci na Matějské pouti.

8:22 3. ledna 2013 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Start a cíl od sebe tentokrát dělí 35 kilometrů, které musejí lyžaři na cestě z Cortiny d´Ampezzo do Toblachu překonat. A kromě toho, tahle trasa v italských Dolomitech nabízí hodně krásy a zajímavostí, což si lyžaři částečně ověřili už v minulých letech i při tréninku.

Některé pasáže ale až tak půvabné nejsou. Vedoucí muž Tour de Ski Maxim Vylegžanin projíždí kolem v místě, kde je trať sevřená z jedné strany rušnou silnicí spojující Dolomity s Benátkami a na té druhé leží za horskou říčkou starý válečný hřbitov Nasswand.

Na začátku minulého století zuřila v téhle části Alp první světová válka, po které tu jako památka zůstalo 1259 náhrobků, většinou vojáků maďarské a jihoslovanské národnosti. Tady už budou lyžařům zbývat do cíle jen poslední kilometry. Ale blíže Cortině d´Ampezzo pojedou po skvostu pro milovníky vláčků - vysloužilé železniční trati.

„Projíždí se tam dvěma starými železničními tunely, kde nevidíte nic jiného než v dálce světlo na konci tunelu. Tam jsem vždycky čekal na to, jestli tam někde nebude nějaký balvan uprostřed a já do něj nenajedu. Etapa je specifická, vždy se vytvořily velké skupiny, které se dojížděly, jednotlivci tam mají minimum šancí.“

Takže se dá počítat s tím, že Lukáš Bauer spojí síly minimálně se Švédem Hellnerem, který startuje o jednu sekundu před ním. A začnou nahánět šestici závodníků, kteří vyrazí na trať s náskokem půl druhé minuty či menším.

Většinou platí, že co se nepovede dohnat do patnáctého kilometru, už se nepovede dohnat ani v dalších dvaceti. Před polovinou trati totiž přechází prudké stoupání v dlouhý sjezd směrem do Toblachu. Ale platí to i naopak. Třeba Martin Jakš považuje na rozdíl od Bauera úvodní výšlap spíše za nepřítele než za spojence.

„Ten výjezd mi nijak extra nesedí, samotný závod ani není to, kde bych mohl získat, spíš vždycky hledám nějakou skupinu, se kterou bych mohl dojet. Ale ten závod je pěkný, prostředí je super, ale my si ho bohužel na trati moc neužijeme,“ naznačuje Martin Jakš, že závodníci se musejí do Dolomit vrátit jako turisté, aby mohli romantiku alpské scenérie hltat naplno.

Jan Kaliba, Tereza Jelínková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít