Lukáš Bauer je před MS v klidu, o plán poslední přípravy se nestará
Čeští běžci na lyžích vynechávají závod Světového poháru v Rybinsku. Není se co divit, zas tak výteční sprinteři nejsou, raději se připravovali na blížící se mistrovství světa. A vlastně už dnes na něj odletěli. Vzali to přes Frankfurt do Oslo, ale pokračovali ještě do Švédska na závěrečnou přípravu. Ještě než zmizeli na měsíc ve Skandinávii, dalo se s nimi mluvit na letišti. Třeba s Lukášem Bauerem, největší nadějí české reprezentace.
Přihasil si to na letiště jako první. Ačkoliv to sloveso asi není úplně přesné, ta červenobílá cisterna se stříkačkou před terminálem 2 na Ruzyni mu nepatří. V dobré náladě a zdravý - to podtrhuji - se rozhlížel kolem sebe a nevadilo mu ani dlouhé vyptávání novinářů.
Známka nervozity možná přišla až ve vzduchu, kde mohl silný vítr letadlem poněkud zmítat. Ale dole, na zemi, se nedala na Lukáši Bauerovi najít absolutně žádná známka neklidu. „Vůbec si nepřipouštím, že jedu na nejdůležitější vrchol sezóny, který ocení tu zimu. Jestli byla výborná nebo slušná,“ pravil Lukáš Bauer.
Jestli je to dobře, nebo špatně, to poznáme nejpozději 6. března. To se na Holmekollenu poběží poslední závod - padesátka volně. Zvolna přistupoval Lukáš Bauer i k balení na dlouhou cestu na sever. Většinu vybavení a bagáže totiž vezli autem trenéři a servismani.
„Měl jsem to trošku jednodušší, protože samozřejmě dvacet kilo, v letadle normální standardní váha, na takto dlouhý pobyt, na to kolik potřebujete vybavení s sebou, není zrovna dostatečná. Ale nevím, balení stejné jako na cokoliv jiného,“ přiznává Lukáš Bauer a potvrzuje svou předchozí myšlenku a teorii.
Jelikož je už zkušený lyžař, který se něco nacestoval a také dvojnásobný otec, neudělal ani při loučení začátečnickou chybu. S rodinou se rozloučil už doma, takže se vyhnul srdceryvným scénám na letišti. Ostatně i na Božím Daru to bylo ...
„Naprosto v pohodě s tím, že v první fázi, když už zjistili, že je to aktuálka, že táta zítra odjíždí, tak nejdřív že ne, že mě nepustí. A pak když jsem jim řekl, že za mnou na mistrovství světa přiletí, tak v pohodě. A dneska se skoro ani nezdržovali se mnou rozloučit. Musel jsem je vytrhávat od hokeje, abychom se rozloučili.“
Bauer plán nezná
Lukáš Bauer bývá sice většinou v pohodě, ale takhle v klidu? Až podezřele. Jestli ono to nebylo tím, že tak úplně přesně neví, co ho vlastně na závěrečné přípravě ve Švédsku čeká. „Já jsem typ závodníka, který se o plán moc nezajímá. Prostě přijedu na soustředění, dostanu plán a jdu do roboty.“
Od lyžaře, který má moc rád detailní přehled o tom, kdy, co a jak, tato slova možná překvapí. Ale on na nich trvá. „Pouze odhaduji, protože jsem plán neviděl. To je samozřejmě náplň trenéra. S tím, že jednoznačně ladění, rychlejší tréninky. Ale objemu už opravdu moc nebude.“
Takže zase tak hrozné s nevědomostí Lukáše Bauera to asi nebude. A to, že je takto v klidu a v pohodě, mu může jenom prospět.
