Lyžařský SP začal neslavně, smrtí a mlžným závodem
První česká lyžařka má za sebou úvodní závod začínajícího ročníku Světového poháru a tím i prvotní soutěžní zkušenost s novým typem lyží. Žádný zázrak to v rakouském Söldenu nebyl, Kateřina Pauláthová dojela padesátá třetí s obrovskou ztrátou na postupovou třicítku.
Ovšem to je lapálie ve srovnání s tím, jaký vstup do sezóny zažívají Rakušané. A ne proto, že jejich Kathrin Zettlová skončila v obřím slalomu druhá o necelou půlsekundu za vítěznou Slovinkou Mazeovou. Země, kde je alpské lyžování sportem číslo jedna, se ponořila do smutku.
Tradiční lyžařské odrhovačky tentokrát publikum příliš rozveselit nedokážou. A není to proto, že závodní trať během prvního kola pokryla neprostupná mlha, takže start druhého museli pořadatelé dvakrát posouvat.
Rakouští fanoušci vědí o tragédii, která jejich oblíbený sport postihla. Fotografie nadějného reprezentanta Björna Siebera a vozu, ve kterém se v pátek zabil, jsou na titulní straně všudypřítomného halířového deníku Kronen Zeitung nepřehlédnutelné.
Jan Kaliba dojel do Söldenu v pořádku, na místě zjišťoval, kdo takové štěstí neměl
"Všechny nás to velmi zasáhlo, Björn byl mladý a hodně talentovaný závodník. Bohužel se nekvalifikoval sem do Söldenu, ale měl se tu v neděli představit jako testovací jezdec, který před závodem projíždí trať s kamerou nainstalovanou na přilbě," vypráví Vídeňan Wolfgang Winheim, který už léta píše pro deník Kronen Zeitung.
"Nepojede. Je to smutné. Je to takové naše rakouské prokletí. Před jednadvaceti lety zemřel při autonehodě Rudi Nierlich, to byl trojnásobný mistr světa. A o pět let později se totéž stalo dalšímu výbornému lyžaři, Richardu Kröllovi. A teď se to stalo Björnu Sieberovi."
Mladý reprezentant Sieber zřejmě nebyl připoutaný, když jeho bratr Marc, který auto řídil, uhýbal na úzké silnici protijedoucímu vozidlu. Jejich vůz se pak zřítil 70 metrů dolů ze svahu a spolujezdec byl na místě mrtvý.
Ženský závod, kterým začíná nový ročník Světového poháru, nezrušilo ani zhoršující se počasí, ani zmíněné neštěstí. Ale obojí zapříčinilo, že zvláště některé lyžařky byly v cíli spokojené, i když svým výsledkem svět neohromily.
"Já jsem hlavně ráda, že jsem dojela. Je to pro mě strašně těžký kopec, hlavně s tím zadním číslem. Sice jsem skoro poslední, ale to mi je celkem jedno, konečně jsem se po dvou letech dostala do cíle. Hrozný kopec, já to tady nesnáším," říká devatenáctiletá rodačka z Havířova Kateřina Pauláthová.
Nenáviděná sjezdovka
Její čas byl padesátý třetí nejrychlejší a jen jedna soupeřka, která první kolo dokončila, byla pomalejší. Nejlepší česká závodnice v obřím slalomu už se proto těší na Evropský pohár ve Skandinávii. I kvůli tomu, že tam nebude muset startovat z třítisícové nadmořské výšky jako v Söldenu.
"Já jsem nemohla dýchat už v polovině, odešly mi nohy, byla jsem úplně kožená. Ještě teď mě to pálí na průduškách, myslím, že to budu ještě dlouho rozdýchávat," povídá rázným hlasem zdravě naštvaná Pauláthová. Ale aspoň někdo je v lyžařském světě rozradostněný.
Kromě vítězky ženského obřího slalomu Tiny Mazeové také Ondřej Bank. Český lyžař zamířil do dějiště nedělního závodu až dnes, protože se mu v pátek v Šumperku narodil syn Albert.
