Seděl za pecí v přízemí hotelu a užíval si den volna. Kamna ho hřála na levém boku a Martin Jakš vysvětloval, že neutekl z pokoje proto, aby měl klid. „Ne ne ne, tady mám soukromí na jednolůžkovém pokoji. Ale není tam internet, je to třetí patro. A tady u pece je příjemně.“

Slovo ‚příjemně' si v této sezóně asi zase tak často Martin Jakš neříkal. Výjimkou bylo určitě třetí místo ze štafety v La Clusaz a sedmé místo v prologu Tour de Ski. Povánoční závod jel jako úvod své sezóny, před kterou léčil únavovou zlomeninu žebra.

„Třeba dědové říkají, že koleno, které mají po operaci, tak je při jistém počasí bolí. Na to si pokaždé vzpomenu. Co se lyžování týče, tak tam problém už není,“ vysvětluje Martin Jakš.

Jeho zdravotnické záznamy už zaplnila slušná řádka zranění a nemocí. Kdyby platilo, co tě nezabije, to tě posílí, nebo ještě lépe: zocelí, zřejmě by se Martin Jakš podobal Robocopovi.

„Asi ano. Ale pořád věřím, že se to otočí. Uvažuju, co udělat na jaře, abych se tohoto vyvaroval.“ Jenom v papírech by samozřejmě potíž nebyla, ale vyrovnat se s tím musí hlavně sám sportovec, který dře, ale pak je všechno najednou na nic.

„Když to někdy vyjde a mám dobré výsledky, tak to člověka na nějakou dobu nabije. Ale nepříjemné to je.“ A tak Martin Jakš dál přemlouvá své tělo, trénuje a snaží se zůstat zdravý.

„Pořád věřím, že se to zlomí, bude to dobré. A budu moci říct: ‚Ano, měli jste pravdu, jsem nástupce Lukáše a nahradím ho.“ A kdo mu pomáhá v udržení zdravé hlavy, aby nepropadal trudomyslnosti? Dvě jeho ženy. Dcera a manželka.

„Když jsem měl tohle zranění a byl jsem doma, tak to nebylo o tom, že bych přemýšlel, kdy se budu moci vrátit a jak. Spíše jsem myslel na dceru. To bylo dobré. Když se člověk trápí někde jinde a výsledky nepřijdu, tak to není tak úplně příjemné,“ říká běžec na lyžích Martin Jakš.

Tomáš Kohout, Martin Charvát Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít