Michal Šlesingr si krátí večery kartami, hudbou a filmy
Dlouhé večery jsou stejným znakem zimy jako to, že biatlonisté mají sezónu v plném proudu. I oni, stejně jako kdokoliv jiní, si hledají program, jak je před usnutím vyplnit. Zase tak moc si ale vybírat nemohou. Limituje je místo, kde zrovna jsou, i činnosti, které si vzhledem ke sportu mohou, nebo nemohou dovolit.
Ideálním společníkem je notebook a na hotelu s připojení na internet. Stačí otevřít počítač a je o zábavu požírající čas postaráno. Navíc se u ní nevydávají fyzické síly a hotelový pokoj lze také stěží považovat za prostředí zdraví nebezpečné. Ale co dělat, když je hotýlek starší a hardware byť s potřebným softwarem není k čemu připojit?
„Dají se hrát karty, dá se kouknout na film,“ říká Michal Šlesingr. Tak to vezměme po pořádku a začněme karbanem. Michal Šlesingr ten večer u stolu v Ruhpoldingu chyběl, kvůli následnému závodu. Ale den předtím ne. U mariáše nějakou tu hodinku strávil.
„Když jsme byli třeba v Östersundu, na mistrovství světa, tam jsme hráli docela dost. Tam jsem si i něco vydělal. Samozřejmě jsou to drobáky, ale ten pocit z vítězství v mariáši je taky hezkej,“ přiznává Michal Šlesingr. Mimochodem, teď v Německu se nehrálo ani o eurocenty, jenom se zapisovalo skóre. Tedy u mariáše. Prohrát u vedlejšího stolu kozla by si při postizích pro poraženého nesměl dovolit žádný sportovec v plné sezóně. Zato film, byť na počítači, prý ničím neuškodí.
„Nejsem na nějaké ty vyloženě slaďáky, spíš mám radši akce nebo dobrodeužné dokumenty. Tady mám různá videa, ať už z lezení, z vody, ze skákání podobě, no.“ Což je u muže a sportovce snadno pochopitelné. Ale dobrodružné dokumenty se nerovnají lovu goril, ani ochočování krokodýlů.
Jméno toho dobrodruha, který si na skalní stěně vysoké 400 stop hrál na pavouka, jsem zapomněl. Ostatně, ten už nikdy žádnou skálu nezdolá. A kdyby se vám pohled na horolezecké kousky zdál příliš drsný, věřte, že Michal Šlesingr je i klidný a vděčný čtenář.
„Velikej čtenář a za svůj život přečetl nespočet knih, které by se dali spočítat na prstech. Poslední je tady ta, Confession of an idiot.“ V překladu Vyznání idiota. Tím sám sebe nazval Chris McDougall. Muž, který je na obálce knihy vyfocený ve žluto červeném oblečku, jak padá z jakési skály.
„On nepadá, on letí.“ A to je to, co byste chtěl někdy zkusit? „Já už jsem trošku začal. Je to ono a myslím si, že ve skákání ma tohle zelenou a takové to obyčejné padání už pro mně nebude,“říká Michal Šlesingr, snad aby naštval ty, kteří ho znají a kterým není lhostejný. Base - jumping, kdy se skáče s padákem ze skal, případně budov, ho láká. Zatímco jeho okolí skřípe zuby. A chlapec si dělá legraci dále.
U hudby prý klid nehledá. Ono to u System of a down moc nejde. To ale to už Michal Šlesingr sahal po notebooku a hle, je to vyloženě romantika. „Na tenhle typ muziky moc nejsem,“ ale Paul Potts Michala Šlesingra dostal. Asi jste ale sami přišli na to hlavní. Na svůj sport, na biatlon, Michal Šlesingr po večerech nemyslí, někdy se možná až příliš odreagovává. A jaká je jeho večerní nejoblíbenější činnost?
„Většinou film, vyčistit zuby a spát.“ Takže přes všechny extrémy obvyklá zábava.
