Na MS v Nice chce krasobruslař Březina využít i cyklistické přípravy
Cyklistika obecně je ve Francii hodně oblíbeným sportem. Vděčí za to nejen historickým úspěchům, ale i podmínkám, které pro tento sport v zemi galského kohouta panují. Na jihu Provance v Nice se to pak u pobřeží Středozemního moře cyklisty jenom hemží. Když má člověk štěstí, najde mezi nimi i českého krasobruslaře Michala Březinu.
Březina chce svoji cyklistickou přípravu využít i na v Nice právě konaném světovém šampionátu své hlavní disciplíny.
„Když se přiletí na letiště, tak je přímo vidět kopec, pod kterým jsem bydlel, takže to tu znám dobře. Přijel jsem, ale nějak nadšený jsem z toho nebyl, protože to tady znám úplně všechno,“ říká krasobruslař Michal Březina, že v Nice je tak trochu jako doma.
Pečlivě ukazuje jednu turistickou zajímavost za druhou a nejčastěji jeho ruka míří už k popsaným horám. Kdo by v nich pátral po nějakém zimním stadionu, marně bude napínat svůj zrak.
Březina se totiž v Nice už několikrát v minulosti věnoval hlavně cyklistice, kterou považuje ve svém případě za ideální doplňkový sport. „Tak je fakt, že moc lidí to nepoužívá, ale jen na kole zjistíte, jak jste na tom fyzicky,“ vysvětluje důvody svého zápalu pro cyklistiku.
Není prvním bruslařem, který v rámci přípravy zasedl do sedla bicyklu. Příklad rychlobruslařsky Martiny Sáblíkové je v tomto všeobecně známý.
„Jako krasobruslaři ty nohy prostě potřebujme. Na kole také hýbáte pouze nohama. Je to jiný pohyb, ale přece jen trošku podobný. Dělal jsem to od 14 let a pomohlo mi to,“ potvrzuje Březina například i studii doktora Fostera z Lékařské univerzity ve Wisconsinu, který v přípravě radí i americkým rychlobruslařským reprezentantům.
I podle něj jsou cyklistika například v kombinaci s in-line bruslením pro bruslaře obecně velice prospěšnými sporty. V tomto ohledu nemohl Březina najít pro svoji přípravu lepší místo. S cyklisty i in-line bruslaři se totiž v Nice potkáte opravdu na každém kroku.
„Cyklistika je tu samozřejmě ,in´. Hezké počasí, rovinaté cesty u pobřeží, ale i hory. I proto je tu spousta cyklistů, myslím tím profesionálů a jejich týmů. Ještě výraznější je to v nedalekém Monaku,“ přidává své postřehy směrem k cyklistice Tommaso, jeden z mnoha zdejších vyznavačů tohoto sportu v Nice.
O tom, že na jih Provence nejezdí profesionální cyklistické stáje k přípravě náhodou, se koneckonců přesvědčil i Březina.
„Je to jeden kopec, na kterém, jak říkají cyklisté, jsem umřel a nebyl jsem schopen ho dojet. Na kole prostě člověk pozná, jde má konec a kdy ho začít překonávat,“ přidává ze svého pohledu největší význam své cyklistické přípravy Březina.
Ten bude moci nyní prodat nejen kondici ale i onu cyklistickou zarputilost ve svém hlavním oboru, tedy krasobruslení. Tedy pokud jej v tomto ohledu neskolí paradoxně nejčastější cyklistické zranění kolena. Právě to totiž Březinu trápí.
