Na předchozím SP se čeští biatlonisté ve sněhu bořili, teď je prý bílá pokrývka brzdí
Po úspěších v Östersundu už se čeští biatlonisté připravují na další díl Světového poháru v rakouském Hochfilzenu. Ale moc nechybělo a dál by běhali a stříleli ve Švédsku. V tyrolském středisku totiž bojovali s nedostatkem sněhu a tamní podmínky stále nejsou nejlepší.
„Zaplaťpánbůh, že byli schopní tratě vůbec udělat. Sníh je ale hodně pomalý. Tím, že ten umělý je namixovaný s přírodním, je to pěkná brzda,“ přibližuje Ondřej Moravec.
Svěřenci šéftrenéra Ondřeje Rybáře se s podmínkami srovnávali i minulý týden v Östersundu, kde sníh pozvolna povoloval a stávala se z něj hluboká břečka. Ale jak říká Veronika Vítková: „Možná bylo lepší bořit se v Östersundu po kolena než jezdit tady na té brzdě.“
Přání Veroniky Vítkové se málem splnilo. Hochfilzen sice leží v oblasti, kde podle rakouských badatelů obvykle z celého Tyrolska napadá nejvíce sněhu, letošní zima se ale zatím příliš nepovedla.
A tak organizátoři dovezli pokrývku ze zhruba padesát kilometrů vzdálené nejvyšší hory Rakouska Grossglockneru. Jenže zajistit standardní závody se jim ani tak nepovedlo.
„Základem je, že kluci jedou sprint na kratší trati, takže jedou neobvykle dvě kola mezi střelbami,“ vysvětluje šéftrenér Ondřej Rybář.
Mužský sprint se normálně běhá na tři okruhy dlouhé 3,3 kilometru. Tolik sněhu v Hochfilzenu ale není, připravená je jen 2,5kilometrová trať. A tu tedy biatlonisté jednou obkrouží před střelbou vleže, pak dvakrát před střelbou vestoje a jednou cestou do cíle.
Kdyby ani tato varianta nebyla možná, musel by celý kolos Světového poháru zůstat v Östersundu, což by nebylo nic tak neobvyklého. Třeba v roce 2000 hostila tři kola seriálu v kuse italská Anterselva.
„Tam se nám opravdu dařilo. Ve štafetě jsme byli první a druzí, já jsem vyhrál hned první závod. To pak není ponorka, jezdí se dobře. Když se daří, tak tam chce každý zůstat. Když se nedaří, tak pokud možno odjet co nejrychleji,“ vzpomíná s úsměvem Zdeněk Vítek.
Vítková by radši zůstala v Östersundu
Slova tehdejšího závodníka a svého dnešního trenéra potvrzuje i Veronika Vítková, minulý týden ve Švédsku druhá, pátá a sedmá.
„Mně by nevadilo, kdybychom zůstali na severu. Jednou se tam dařilo, tak by mohlo znova i další týden,“ směje se Veronika Vítková.
Nakonec se ale budou muset čeští biatlonisté pokusit navázat na své östersundské úspěchy v tyrolském mixu umělého a přírodního sněhu, který bude výzvou i pro servismany.
