Namlátil bych si. Předržená rána, zbytečný strach, litoval Moravec
Po pátečním triumfu Gabriely Koukalové mohli čeští fanoušci na biatlonovém mistrovství světa v Hochfilzenu znovu slavit zisk medaile. Nakonec se tak ale nestalo, ale skutečně nechybělo mnoho. Konkrétně jediný centimetr, o který Ondřej Moravec minul úplně poslední terč. S jednou chybou nakonec skončil na skvělém pátém místě, ale poslední chybná rána samozřejmě moc mrzí.
Radši to nikdo nechtěl vyslovovat nahlas, ale už před druhou střelbou se to dalo vytušit. Pokud Ondřej Moravec zastřílí čistě, bude medaili tak blízko jako už dlouho ne.
Reportér Radiožurnálu Jan Suchan se při živém vstupu musel udržet, ale přímo na střelnici v hloučku trenérů si ti čeští z plna hrdla ulevili a prokleli poslední ránu.
Ondřej Moravec pádil na trestné kolo, a to bylo až příliš metrů navíc. Když po závodě procházel mix zónou, jako by nevěděl, jestli se smát, anebo mračit.
Gratuluji, ale poslední rána musí strašně moc mrzet…
Hrozně, za to bych si namlátil. Ve sprintu na mistrovství světa takový kousek bez medaile. Na to asi nezapomenu do konce života. Prostě předržená rána, zbytečný strach, obava, jak malý kluk.
Je to tedy velká spokojenost ze skvělého výsledku, nebo naopak zklamání, že to nevyšlo na medaili, která byla blízko?
Asi padesát na padesát. Je to můj nejlepší výsledek ve sprintu na jakékoliv velké akci, jestli si dobře pamatuji. Na druhou stranu chtělo po tom sáhnout, prostě ta nula na odchod musí být.
V závěru jste jel s Benediktem Dollem. Pomohlo vám to, že jste s ním mohl spolupracovat?
Poslední kolo bolelo strašně, ale určitě jsem byl rád, že jsem s ním jel, protože jsem ho viděl na tabuli, že vede, takže mi bylo jasné, že pojede totální šrot. Byl jsem rád, že jsem ho uvisel. Díky určitě patří servisu, protože jsem měl o kotel lepší lyže než on.
Už zítra vyrazí Moravec do stíhacího závodu, a proč by nemohlo být veseleji? „Zítra úplně nový závod, maximální koncentrace na střelbu, jiná cesta nevede,“ dodává Ondřej Moravec.
