Novodobí kočovníci

Kdyby si na cestu balili stan, asi by docela mrzli. Stavět si iglů se jim na těch pár dní nevyplatí. Mít jistotu sněhu, to už by raději zvolili na přespání záhrab. Lyžaři, kteří závodí ve Světových pohárech, jsou vlastně přes zimu novodobými kočovníky.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Hory a sníh

Hory a sníh | Foto: Lenka Kabrhelová | Zdroj: Český rozhlas

Soustředění a příprava na severu Evropy, závody tamtéž. Pro skokany pak následuje rychlonávštěva domova, při které si tak tak stihnou vyprat, a zase alou do Skandinávie na další Světové poháry.

„Letí se zas do Lilehammeru a budeme tři dny doma, tak jsme docela spokojení," říká Roman Koudelka. Aspoň pár hodin si doma v Lomnici užije. Sdruženáři měli poněkud jiný program, ale návštěvu Čech před závody i Tomáš Slavík počítal spíše na hodiny.

„My jsme právě teď pět dnů doma, takže to bylo takové odlehčení od toho moru na severu," usmívá se Slavík. Přímo ta středověká nemoc tu neřádí. To spíš potkáte Japonce s rouškou (ti ji ale nosí normálně). Ovšem z těch pěti dnů musí sdruženáři vyžít déle.

Přehrát

00:00 / 00:00

Novodobí kočovníci

Musíme i běhat

„My domů nejdeme, my jedeme na další závody do Lillehammeru," povzdechl si Pavel Churavý. A proč to? „Doma by jsme moc nepolyžovali. Potřebujeme se na lyžích vyjet a zase se připravit na další závody. U skoku je to jednodušší, oni si odpočinou. Tam je ten odpočinek někdy lepší, být jen nadržený na to skákání, tak se na to člověk těší a může někam skočit, ale my potřebujeme i běhat do toho," zdůvodňuje Churavý.

Člověk by řekl, že čím starší závodník, tím snadněji si na život se sbalenou taškou zvyká. Ale zkušený kočovník Pavel Churavý tento dojem vyvrací.

„Mám doma rodinu, sedmiměsíčního syna a už je to takové horší. Teď dělá svoje největší pokroky v životě, takže to trochu chybí. Ale existuje Skype, takže si můžu domů zavolat a dá se to nějak zvládnout," říká sedmý sdruženář posledního závodu Světového poháru.

Dceru vezmu sebou

Běžkyně Kamila Rajdlová měla aspoň chvíli část rodiny na severu s sebou. Do Ruky dorazil i její partner - trenér národního týmu skokanů - David Jiroutek. Párkrát se viděli, ale čas na sebe neměli. A prý už by bylo záhodno, aby se dostavila domů za dcerkou.

„Moje mamka mi psala, že už bych pomalu měla přijet, aby jí nezačala říkat mámo, takže se samozřejmě těším. Na druhou stranu, zase pojedeme někam za sněhem, ale tam já ji budu brát s sebou," našla řešení Kamila Rajdlová.

A že by si lyžaři na své skoro půlroční putování zimou nějak stěžovali? „Jednoduché to není, ale takový je ten závodnický život. Máme to všichni stejné," shrnuje sdruženář Tomáš Slavík.

Tomáš Kohout, Petr Kadeřábek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme