Od začátku jsem měla tušení, že by to mohlo dobře dopadnout, říká Soukalová o svém prvenství
Bezchybná střelba a čtvrtý nejrychlejší čas. Tato kombinace zajistila biatlonistce Gabriele Soukalové vítězství v závodě Světového poháru v ruském Chanty-Mansijsku, kde třiadvacetiletá závodnice vyhrála o 17 vteřin před zkušenou Němkou Andreou Henkelovou. Soukalová si tak připravila výbornou pozici také pro zítřejší stíhací závod, do kterého bude vybíhat s více než čtvrtminutovým náskokem.
„Vím, že už se ode mě bude i něco očekávat, takže se budu snažit si to nepřipouštět,“ řekla rodačka z Jablonce nad Nisou po sprinterském závodě, který probíhal za nepříjemných, sibiřských podmínek.
Jak moc byl znát obrovský mráz, který doprovázel dnešní závod?
Mráz byl hodně znát, především ráno, to byl hodně krutý, takže se nikomu z celé naší výpravy nechtělo běžet. Ale nakonec jsme se oblékli, jak jsme mohli, abychom neprochladli, a vyplatilo se to.
Trenér Jindřich Šikola si byl vaším úspěchem naprosto jistý už při závodě. Kdy jste začala ve vítězství věřit vy?
Ve vítězství jsem začala věřit asi po dostřílení druhé položky vestoje. Stojka, to je můj kámen úrazu. I když, v poslední době nejen stojka. Ve střelbě jsem si v těch posledních závodech vůbec nevěřila. Tentokrát jsem však měla takové tušení, že by to mohlo dobře dopadnout už po dostřílení první položky. Ale ve vítězství jsem teda určitě nedoufala.
Zahání člověk v takovou chvíli myšlenky na vítězství?
Určitě zahání, ale snažila jsem se dělat všechno jako v tréninku. Právě že vždycky, když člověk moc chce, tak mu to většinou nevyjde, takže jsem se snažila vzpomenout si na to, co mi říkají naši. Ať dělám všechno tak jako v tréninku, a bude to dobré.
Vy jste zvítězila o 17 vteřin před Němkou Henkelovou, ale i další závodnice by se jistě rády posunuly výš při zítřejším stíhacím závodě. Co můžete z té nejvýhodnější startovní pozice vytěžit?
Je to pro mě trochu stresující, jet s jedničkou. Možná že v Pokljuce jsem si to ještě moc neuvědomovala, ale teď je to pro mě trochu jiná pozice, protože vím, že už se ode mě i něco očekává. Takže se budu snažit si to nepřipouštět. Pursuit je hodně střelecký závod, tam každá trestná minuta přidá třeba i deset míst, takže hodně záleží na tom, jestli se trefím nebo ne. Ta střelba je u mě dost ošemetná věc, takže budu doufat, že budu mít také trochu štěstí, že tam nepředvedu žádnou ostudu.
Na stupních vítězů jste byla letos už pošesté. Zvykne si člověk časem na to, že je na stupních vítězů, nebo je to pořád stejně nové a stejně skvělé?
Každý ten úspěch je krásný a beru to jako takovou cennost za to, že se člověk tomu sportu věnuje opravdu hodně a je to motivace do další práce. Čím víc úspěchů, tím jde člověk do tréninku s větší chutí.
