Organizátoři ME krasobruslařů celou akci nezvládají
O tom, že si největší akce evropských krasobruslařů v tomto roce zřejmě bude muset zvyknout na slabou diváckou kulisu, se mluvilo už před startem evropského šampionátu v Sheffieldu. Na to, že do hry vstoupí i specifická svéhlavost místních organizátorů, soutěžící ani všichni zainteresování připraveni nebyli.
Sheffield jim přitom nabídnul už několik ukázek specifického britského humoru. A ušetřeni v tomto ohledu nebyli ani zástupci médií.
Ti marně hledali například avizované zastávky autobusů, a když už svépomocí dorazili do centra dění, tedy Motorpoint areny, která už hostila takové hudební hvězdy jako Lady Gagu, Bryana Adamse nebo skupinu Coldplay, nestačili se divit.
Krasobruslařské mistrovství Evropy komplikuje špatná práce organizátorů, akreditace a přesuny z letiště trvaly mnohdy i několik hodin
Organizátoři nedisponovali už během probíhajících kvalifikací kompletními seznamy akreditovaných, a tak zmíněný proces trval třeba i tři hodiny. Zástupci médií tak alespoň měli to štěstí, že jim organizátoři nezajišťovali odvoz z letiště v Manchesteru do 80 kilometrů vzdáleného Sheffieldu, tak jako například Tomáši Vernerovi.
„Přiletěli jsme na letiště a hodinu a půl jsme čekali na ruskou výpravu, než dorazí. Vedle nás stál poloprázdný autobus, který se sportovci odjel – a my do něj nemohli nastoupit, protože jsme byli na rozpisu v jiném. Přes to nejel vlak, nemohli jsme jim vysvětlit ani to, že jsme utahaní,“ mluví Verner ve svém případě o mnohahodinovém přesunu z kanadského Toronta, kde trénuje.
Ani po příjezdu do centra Jižního Yorkshiru ale problémy Vernerovy výpravy nepřestaly.
„Přijeli jsme a můj trenér neměl pokoj. Kromě toho akreditace samotná trvala asi hodinu, holkám to nějak nešlo od ruky. Byly strašně milé a vstřícné, ale technika se tam s člověkem nesetkala na jedné úrovni.“
Zatímco Verner nakonec pro trenéra střechu nad hlavou usmlouval, novináři na stadionu museli vzít zavděk alespoň venkovním nafukovacím stanem, vlajícím pod nápory větru. Ještě že podnebí je v lednu na ostrovech přímořské.
„Lidi jsou tu milí a vstřícní, snaží se, ale každý má své rozkazy, přes které nejede vlak, ani když jsou úplně hloupé a proti logice.“
A nelze než s touto trefnou charakteristikou souhlasit. Třeba jde jen o nepochopení dvou světů, ostrovního a zbytku Evropy. Třeba jde jen o typický britský humor. Pro zachování duchovní rovnováhy vlastně ani nezbývá nic jiného, než si opakovat dokola podobná vysvětlení práce zdejších organizátorů.
