Prázdné tribuny, špinavé tratě, ale i vzpomínky na medailový úspěch
Také proto, aby příště necestovali vyloženě do neznáma, absolvovali biatlonisté Světový pohár v Jižní Koreji, kde se v příští sezoně představí na olympijských hrách. Po závodech v Pchjongčchangu už možná tuší, co je za rok čeká.
Skoro jako na koncertě rockové hvězdy pištěly fanynky a pak se doslova popraly o dres, který jim Michal Šlesingr hodil přes zábradlí, ale nenechte se zmást, to byl jen záblesk slávy biatlonu v těchto končinách, protože jinak bylo při olympijské zkoušce v Pchjongčchangu na tribunách prázdno.
A i v mnoha dalších ohledech byl tenhle Světový pohár jiný. V Jižní Koreji třeba tak úplně neplatí, že musí být biatlonová trať pokaždé sněhově bílá.
„Lidi se tady snaží připravit to dobře, ale bohužel tím, že kromě tratí není nikde jinde sníh, tak to sem vane písek a trať je strašně špinavá.“ „To, jak se ta trať špiní, že tam foukají nečistoty, je takové netradiční,“ naznačují Michal Šlesingr s Michalem Krčmářem, co může trápit organizátory a v první řadě závodníky za rok během Her.
Na druhou stranu, i po špinavém sněhu se dá dojet pro medaili, což si ve štafetě ověřily bronzové české biatlonistky. Gabriela Koukalová už letos posbírala řadu úspěchů, ale za tenhle na olympijské půdě je obzvlášť ráda.
„Rozhodně, každý takový výsledek je pro nás velký impuls a ten pocit z toho, že si tady člověk zkusí nejen závody, ale i vystoupit na stupně. V člověku to přeci jenom vzbuzuje příjemné pocity a představy, jak by to mohlo vypadat třeba za rok na olympiádě,“ zasní se Koukalová, kéž by to vyšlo, i když má před sebou ještě měsíce dřiny, a teď také ještě závěr Světového poháru, už tento týden se představí ve finském Kontiolahti.
