Rakušané na domácím MS v jejich národním sportu fandí českým lyžařům
Rakouský Schladming je mezi Čechy oblíbeným střediskem, takže bez podpory tam teď během mistrovství světa čeští lyžaři nejsou. Ale jedny z nejzarytějších fanoušků mají Šárka Záhrobská, Ondřej Bank a další paradoxně mezi místními. Městečka a vesnice v okolí Schladmingu si totiž před šampionátem rozdělovaly, ke kterému z týmů se budou oficiálně hlásit. Vesnička Tauplitz si vybrala právě Čechy a při úterní týmové soutěži i po ní to její obyvatelé dali řádně najevo.
Frustrovaní Rakušané konečně mohou spustit hurónský řev, týmovou soutěž vyhráli a mají první zlato na domácím šampionátu, který je pro ně sportovní událostí roku. Ale kdesi v mnohatisícovém davu se skrývají také hlasivky, které se snažily hnát kupředu české lyžaře. Podpory lidí z vísky 30 kilometrů od Schladmingu si všimli i ti, kteří týmovou soutěž nejeli, třeba Šárka Záhrobská.
„Fandí nám vesnice Tauplitz, myslím, že atmosféra je úžasná. Mistrovství světa v Rakousku má pořád úplně jinou atmosféru než třeba v Aare nebo Val d´Isère.“
Čeští lyžaři mají na MS ve Schladmingu příznivce i mezi domácími fanoušky, z vesničky Tauplitz
A to ještě čerstvě osmadvacetiletá lyžařka netuší, že náklonnost Tauplitzkých ji může zahřát nejen na duši, ale i vnitřně. To kdyby se rozhodla vypít lokální pálenku, kterou stejně jako ostatní čeští lyžaři dostává, když se potká se skupinkou v čele se starostou Tauplitzu při večeři v hotelu české reprezentace v Ramsau.
„Jsem velmi hrdý, že se s vámi můžeme setkat,“ začíná starosta do české trikolóry zbarvené vesničky Peter Schweiger svůj projev k jídelně plné českých reprezentantů. Po něm propuká hromadná výměna dárků, poklon a pózování pro fotoaparáty.
„V tom teď budu spát,“ směje se starosta Tauplitzu, když na sebe navlékne startovní číslo ze závodu, které dostává darem a nechává si ho od českých lyžařů podepsat.
A na prvního muže českého alpského lyžování z té česko-rakouské sounáležitosti doléhá atmosféra staré monarchie.
„Vzpomínka na Rakousko-Uhersko ve mně okamžitě probudila myšlenky na to, jak by se to mohlo vyvíjet… Měli bychom do Alp blizoučko, všechno by bylo v pohodě, ale zase by se asi nikdo z nás nedostal do toho rakouského mančaftu. Takže jsme vlastně docela rádi, že je to tak, jak to je,“ připomíná Aleš Krýzl, jak obří propast zeje mezi konkurencí v českém a rakouském lyžařském týmu.
