Sáblíková bere stříbro se smíchem
Martina Sáblíková vybojovala na mistrovství světa ve víceboji stříbrnou medaili. V Moskvě nestačila pouze na vítěznou Nizozemku Wüstovou. Naopak dokázala vymazat čtrnáctisekundovou ztrátu po patnáctistovce na Kanaďanku Nesbittovou. Martinu Sáblíkovou pozval k mikrofonu Pavel Petr.
Stříbrná žena víceboje je šťastná, nebo zklamaná?
Jsem šťastná, stříbro ještě nemám, bude moje první. (smích) Opravdu, jsem spokojená, oba závody byly docela dobré, i když jsem měla na začátku trochu problémy.
Jak moc vás limitovala ta zraněná třísla?
O tom se nechci moc bavit, na patnáctistovce jsem potřebovala, aby to tříslo vydrželo, a na pěti kilometrech jsem hlavně chtěla dojet. Bojovala jsem s tím, je to stejné, jako kdyby vás bolely nohy.
Zkusím tedy jinou otázku – jak se vám spalo?
Dobře. Usnula jsem brzo, neměla jsem dnes žádný problém.
Na patnáctistovce jste měla čtvrtý nejlepší čas, uhájila jste čtvrté místo. Jaká to byla pozice před poslední disciplínou?
Hodně dobrá, jen se mi nepovedl rozběh, ale byla jsem spokojená se čtvrtým místem a třetí pozicí celkově.
Přemýšlela jste nad tou ztrátou čtrnácti vteřin?
Ano, říkala jsem si, že čtrnáct sekund bych na ni mohla najet, ale dvanáct sekund na jeden okruh bylo moc.
Co jste ještě potřebovala k tomu, abyste ji porazila?
Osm vteřin. (smích) Ale Wüstová jela moc dobře, potom tedy odešla, ale bylo vidět, jak bojuje a snaží se a výborně jede.
Na tříkilometrové trati jste se podle vašich slov hecovaly. Bylo něco takového možno i na té nejdelší distanci?
Ano, já ji měla pořád kolem sebe. Na střídací rovince jela za mnou a vyvezla se v háku, a zase když jela přede mnou, tak pomohla mně. Jsem ráda, že jsem vyhrála závod na pět kilometrů a stříbra si cením.
Měla jste možnost sledovat konečné umístění?
Určitě, seděla jsem uprostřed a koukala, jak nabíhají vteřiny. Počítala jsem a uvažovala, jestli to vyjde, nebo ne. Čekala jsem až skoro do konce.
