Schlierenzauer útočí na prvenství v Turné čtyř můstků
Innsbruck se klaněl devatenáctiletému mladíkovi. Gregor Schlierenzauer nejenže kousek od něj bydlí, ale také tam dokázal vyhrát. Tento skokan na lyžích už měl na kontě triumfy na zbývajících můstcích Turné. Ale přestože byl i v minulých letech obrovským favoritem, doma zvítězil až na třetí pokus.
Začalo to chutí vítězit. Pokračovalo výhrůžkou sestry Glorie, tedy slávy, ať kouká vyhrát i doma. A Gregor Schlierenzauer, který zná Innsbrucký můstek jako asi žádný jiný, tu konečně triumfoval. Do výšky a hlavně do dálky ho nesla většina z jedenadvaceti tisíc hrdel. Tomu už se nedalo říkat povzbuzování, ale prostě jenom řev. Kotel pod Bergiselským můstkem vřel. Spíše hořel. Skutečně se z něj kouřilo - čmoudily tam bílé a červené dýmovnice. A co na to sám zbožňovaný Schlieri?
„Ten pocit se opravdu hodně špatně popisuje. Před druhým skokem jsem měl na můstku úplně husí kůži, jak jsem se těšil a jakou jsem cítil podporu od diváků. Je to šílený pocit, vyhrát na mém domácím můstku. A před domácím publikem. Fakt jsem z toho měl husí kůži. A pak ta hymna pro dvacet tisíc lidí, byl to zkrátka jeden z mých nejhezčích dnů.“
Ještě hezčí den, který by se stoprocentně protáhl na dvouden, protože sedmého ledna bude Schlierenzauerovi dvacet let, by mohl být při posledním závodu v Bischofshofenu. Schlierenzauerovi stačí porazit Koflera dvakrát zhruba o čtyři metry. A prý i rád útočí zezadu.
„Myslím, že není na škodu být o pár bodů vzadu. Myslím, že je to pro mě dobré. A v Bischofshofenu to budou opravdu skvělé závody a ten, kdo bude nejlepší, vyhraje.“
