Šesté místo bylo reálné, mrzelo Moravce po štafetě v Ruhpoldingu
Není každý den posvícení. Tuhle starou pravdu si v pátek ověřil Ondřej Moravec. Ve středu jako jeden ze dvou biatlonistů ve vytrvalostním závodě na střelnici ani jednou nechyboval, ve štafetě v německém Ruhpoldingu ale po položce vleže musel na trestný okruh. České kvarteto nakonec v závodě Světového poháru obsadilo osmou příčku.
Pamatujete vůbec, kdy jste naposledy musel při štafetě na nepopulární trestné kolo?
Už je to hodně dlouho. Nevím, možná naposledy v Oberhofu, kdy tam byl takový strašný závod. Řekl bych, že je to možná tak čtyři pět let.
V čem byla příčina? Váš trenér Ondřej Rybář říkal, že jste asi až moc reagoval na vítr korekcí mířidel.
Přesně tak. Když jsem přijel, tak vítr byl opravdu velký. Ukrajinec vedle mě z toho byl taky nešťastný. Slyšel jsem, jak tam nadává, nebo si něco říkal pro sebe. Ale to mě stejně neomlouvá, jet trestné kolo v takovém závodě… Je to škoda, protože si myslím, že byla šance bojovat o šesté místo. Nebylo úplně nereálné.
Biatlonista Ondřej Moravec po štafetě pátral v paměti, kdy naposledy jel trestné kolo. V Ruhpoldingu s ním mluvil Jan Suchan
U ostatních českých závodníků se zdálo, že ani lyže tentokrát nebyly nejlépe připraveny. Jak jste to cítil vy na posledním okruhu?
Tenhle sníh není úplně náš oblíbený. Mně by asi nevadil, ale spíš servisnímu týmu, klukům, kteří mažou lyže. Co se týče srovnání, tak Ital, který jel vedle mě v tom prašanu, byl podobně rychlý jako já na umydleném sněhu. Lyže byly takový průměr. A s průměrem se určitě nedá udělat díra do světa.
Je osmé místo něco, s čím může být česká štafeta spokojená?
Myslím si, že ve finále to úplně špatný výsledek není. Samozřejmě minimálně sedmé místo by bylo určitě reálné. Skoro jsme mohli bojovat i o páté. Mrzí mě to, protože na trestném kole jsem nebyl hodně dlouho a příjemný pocit to není.
